Job 32
1 And these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then was kindled the anger of Elihu the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram: against Job was his anger kindled, because he justified himself rather than God;
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 and against his three friends was his anger kindled, because they found no answer, and [yet] condemned Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 But Elihu had waited till Job had finished speaking, because they were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 And Elihu saw that there was no answer in the mouth of the three men, and his anger was kindled.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are aged; wherefore I was timid, and feared to shew you what I know.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I said, Let days speak, and multitude of years teach wisdom.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But there is a spirit which is in man; and the breath of the Almighty giveth them understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 It is not the great that are wise; neither do the aged understand judgment.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I say, Hearken to me; I also will shew what I know.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Lo, I waited for your words; I gave ear to your reasonings, until ye searched out what to say.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Yea, I gave you mine attention, and behold, there was none of you that confuted Job, that answered his words;
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 That ye may not say, We have found out wisdom; God will make him yield, not man.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Now he hath not directed [his] words against me; and I will not answer him with your speeches. ...
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They were amazed, they answered no more; words failed them.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 And I waited, for they spoke not, but stood still, and answered no more; —
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I will answer, I also in my turn, I also will shew what I know:
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, my belly is as wine which hath no vent; like new flasks, it is ready to burst.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may find relief; I will open my lips and answer.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Let me not, I pray you, accept any man's person; neither will I give flattery to man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I know not how to flatter; my Maker would soon take me away.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
