Job 31
1 I made a covenant with mine eyes; and how should I fix my regard upon a maid?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what would have been [my] portion of God from above, and what the heritage of the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is not calamity for the unrighteous? and misfortune for the workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doth not he see my ways, and number all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with falsehood, and my foot hath hasted to deceit,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 (Let me be weighed in an even balance, and God will take knowledge of my blamelessness; )
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step have turned out of the way, and my heart followed mine eyes, and if any blot cleaveth to my hands;
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Let me sow, and another eat; and let mine offspring be rooted out.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart have been enticed unto a woman, so that I laid wait at my neighbour's door,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Let my wife grind for another, and let others bow down upon her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For this is an infamy; yea, it is an iniquity [to be judged by] the judges:
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 For it is a fire that consumeth to destruction, and would root out all mine increase.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I have despised the cause of my bondman or of my bondmaid, when they contended with me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 What then should I do when God riseth up? and if he visited, what should I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not he that made me in the womb make him? and did not One fashion us in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have withheld the poor from [their] desire, or caused the eyes of the widow to fail;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Or have eaten my morsel alone, so that the fatherless ate not thereof,
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (For from my youth he grew up with me as with a father, and I have guided the [widow] from my mother's womb; )
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have seen any perishing for want of clothing, or any needy without covering;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my lambs;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have lifted up my hand against an orphan, because I saw my help in the gate:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 [Then] let my shoulder fall from the shoulder-blade, and mine arm be broken from the bone!
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For calamity from God was a terror to me, and by reason of his excellency I was powerless.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my hope, or said to the fine gold, My confidence!
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I beheld the sun when it shone, or the moon walking in brightness,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart have been secretly enticed, so that my mouth kissed my hand:
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 This also would be an iniquity for the judge, for I should have denied the God who is above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I rejoiced at the destruction of him that hated me, and exulted when evil befell him;
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 (Neither have I suffered my mouth to sin by asking his life with a curse; )
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tent said not, Who shall find one that hath not been satisfied with his meat? —
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 The stranger did not lodge without; I opened my doors to the pathway.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If I covered my transgressions as Adam, by hiding mine iniquity in my bosom,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Because I feared the great multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door, ...
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh that I had one to hear me! Behold my signature: let the Almighty answer me! And let mine opponent write an accusation!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Would I not take it upon my shoulder? I would bind it on to me [as] a crown;
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I come near to him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land cry out against me, and its furrows weep together;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I have eaten the fruits thereof without money, and have tormented to death the souls of its owners:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Let thistles grow instead of wheat, and tares instead of barley. The words of Job are ended.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
