Job 30
1 But now they that are younger than I have me in derision, whose fathers I would have disdained to set with the dogs of my flock.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Yea, whereto [should] the strength of their hands [profit] me, [men] in whom vigour hath perished?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Withered up through want and hunger, they flee into waste places long since desolate and desert:
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 They gather the salt-wort among the bushes, and the roots of the broom for their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They are driven forth from among [men] — they cry after them as after a thief —
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 To dwell in gloomy gorges, in caves of the earth and the rocks:
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They bray among the bushes; under the brambles they are gathered together:
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Sons of fools, and sons of nameless sires, they are driven out of the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now I am their song, yea, I am their byword.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They abhor me, they stand aloof from me, yea, they spare not to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For he hath loosed my cord and afflicted me; so they cast off the bridle before me.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 At [my] right hand rise the young brood; they push away my feet, and raise up against me their pernicious ways;
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They mar my path, they set forward my calamity, without any to help them;
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They come in as through a wide breach: amid the confusion they roll themselves onward.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Terrors are turned against me; they pursue mine honour as the wind; and my welfare is passed away like a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul is poured out in me; days of affliction have taken hold upon me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 The night pierceth through my bones [and detacheth them] from me, and my gnawing pains take no rest:
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 By their great force they have become my raiment; they bind me about as the collar of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 He hath cast me into the mire, and I have become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry unto thee, and thou answerest me not; I stand up, and thou lookest at me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou art changed to a cruel one to me; with the strength of thy hand thou pursuest me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou liftest me up to the wind; thou causest me to be borne away, and dissolvest my substance.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I know that thou wilt bring me to death, and into the house of assemblage for all living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Indeed, no prayer [availeth] when he stretcheth out [his] hand: though they cry when he destroyeth.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Did not I weep for him whose days were hard? was not my soul grieved for the needy?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 For I expected good, and there came evil; and I waited for light, but there came darkness.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My bowels well up, and rest not; days of affliction have confronted me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I go about blackened, but not by the sun; I stand up, I cry in the congregation.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I am become a brother to jackals, and a companion of ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin is become black [and falleth] off me, and my bones are parched with heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 My harp also is [turned] to mourning, and my pipe into the voice of weepers.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
