Job 29

1 And Job continued his parable and said,

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Oh that I were as in months past, as in the days when God preserved me;

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 When his lamp shone over my head, [and] by his light I walked through darkness;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 As I was in the days of my youth, when the secret counsel of God was over my tent,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 When the Almighty was yet with me, my young men round about me;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 When my steps were bathed in milk, and the rock poured out beside me rivers of oil! ...

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 When I went out to the gate by the city, when I prepared my seat on the broadway,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 The young men saw me, and hid themselves; and the aged arose [and] stood up;

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Princes refrained from talking, and laid the hand on their mouth;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 The voice of the nobles was hushed, and their tongue cleaved to their palate.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 When the ear heard [me], then it blessed me, and when the eye saw [me], it gave witness to me;

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 For I delivered the afflicted that cried, and the fatherless who had no helper.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 The blessing of him that was perishing came upon me, and I caused the widow's heart to sing for joy.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 I put on righteousness, and it clothed me; my justice was as a mantle and a turban.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 I was eyes to the blind, and feet was I to the lame;

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 I was a father to the needy, and the cause which I knew not I searched out;

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 And I broke the jaws of the unrighteous, and plucked the spoil out of his teeth.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 And I said, I shall die in my nest, and multiply my days as the sand;

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 My root shall be spread out to the waters, and the dew will lie all night on my branch;

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 My glory shall be fresh in me, and my bow be renewed in my hand.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Unto me they listened, and waited, and kept silence for my counsel:

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 After my words they spoke not again, and my speech dropped upon them;

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 And they waited for me as for the rain, and they opened their mouth wide as for the latter rain.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 [If] I laughed on them, they believed [it] not; and they troubled not the serenity of my countenance.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 I chose their way, and sat as chief, and dwelt as a king in the army, as one that comforteth mourners.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.