Job 22
1 And Eliphaz the Temanite answered and said,
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Can a man be profitable to God? surely it is unto himself that the wise man is profitable.
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Is it any pleasure to the Almighty if thou art righteous? And is it gain [to him] that thou makest thy ways perfect?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Will he reason with thee for fear of thee? Will he enter with thee into judgment?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Is not thy wickedness great? and thine iniquities without end?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 For thou hast taken a pledge of thy brother for nought, and stripped off the clothing of the naked.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Thou hast not given water to the fainting to drink, and thou hast withholden bread from the hungry.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 But the powerful man, he had the land; and the man of high rank dwelt in it.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Widows hast thou sent empty away, and the arms of the fatherless have been broken.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Therefore snares are round about thee, and sudden fear troubleth thee;
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Or darkness, that thou canst not see, and floods of waters cover thee.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Is not God in the height of the heavens? And behold the summit of the stars: how exalted are they!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 And thou sayest, What doth God know? will he judge through the dark cloud?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Thick clouds are a covering to him, that he seeth not; and he walketh on the vault of the heavens.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Dost thou mark the ancient path which wicked men have trodden?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Who were carried off before the time, whose foundation was overflowed with a flood;
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Who said unto God, Depart from us! and what could the Almighty do to them?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Yet he filled their houses with good. But the counsel of the wicked is far from me.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 The righteous see it, and are glad; and the innocent laugh them to scorn:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Is not he who rose against us destroyed, and doth not the fire consume his residue?
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Reconcile thyself now with him, and be at peace: thereby good shall come unto thee.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Receive, I pray thee, instruction from his mouth, and lay up his words in thy heart.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 If thou return to the Almighty, thou shalt be built up. If thou remove unrighteousness far from thy tents,
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 And put the precious ore with the dust, and [the gold of] Ophir among the stones of the torrents,
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Then the Almighty will be thy precious ore, and silver heaped up unto thee;
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Yea, then shalt thou delight thyself in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God:
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Thou shalt make thy prayer unto him, and he will hear thee, and thou shalt pay thy vows;
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 And thou shalt decree a thing, and it shall be established unto thee; and light shall shine upon thy ways.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 When they are made low, then thou shalt say, Rise up! and he shall save him that is of downcast eyes.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 [Even] him that is not innocent shall he deliver; yea, he shall be delivered by the pureness of thy hands.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
