Job 17
1 My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are mine.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Are there not mockers around me? and doth [not] mine eye abide in their provocation?
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Lay down now [a pledge], be thou surety for me with thyself: who is he that striketh hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou hast hidden their heart from understanding; therefore thou wilt not exalt [them].
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He that betrayeth friends for a prey — even the eyes of his children shall fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 And he hath made me a proverb of the peoples; and I am become one to be spit on in the face.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 And mine eye is dim by reason of grief, and all my members are as a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men [shall be] astonished at this, and the innocent shall be stirred up against the ungodly;
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 But the righteous shall hold on his way, and he that hath clean hands shall increase in strength.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But as for you all, pray come on again; and I shall not find one wise man among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my purposes are broken off, the cherished thoughts of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They change the night into day; the light [they imagine] near in presence of the darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 I cry to the grave, Thou art my father! to the worm, My mother, and my sister!
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 And where is then my hope? yea, my hope, who shall see it?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
