Job 16
1 And Job answered and said,
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have heard many such things: grievous comforters are ye all.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Shall words of wind have an end? or what provoketh thee that thou answerest?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also could speak as ye: if your soul were in my soul's stead, I could join together words against you, and shake my head at you;
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 [But] I would encourage you with my mouth, and the solace of my lips should assuage [your pain].
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 If I speak, my pain is not assuaged; and if I forbear, what am I eased?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now he hath made me weary; ...thou hast made desolate all my family;
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Thou hast shrivelled me up! it is become a witness; and my leanness riseth up against me, it beareth witness to my face.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 His anger teareth and pursueth me; he gnasheth with his teeth against me; [as] mine adversary he sharpeneth his eyes at me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They gape upon me with their mouth; they smite my cheeks reproachfully; they range themselves together against me.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 God hath delivered me over to the iniquitous man, and hurled me into the hands of the wicked.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 I was at rest, but he hath shattered me; he hath taken me by the neck and shaken me to pieces, and set me up for his mark.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 His arrows encompass me round about, he cleaveth my reins asunder and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He breaketh me with breach upon breach; he runneth upon me like a mighty man.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 I have sewed sackcloth upon my skin, and rolled my horn in the dust.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face is red with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Although there is no violence in my hands, and my prayer is pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 O earth, cover not my blood, and let there be no place for my cry!
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Even now, behold, my Witness is in the heavens, and he that voucheth for me is in the heights.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 My friends are my mockers; mine eye poureth out tears unto God.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 Oh that there were arbitration for a man with God, as a son of man for his friend!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 For years [few] in number shall pass, — and I shall go the way [whence] I shall not return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
