Job 13
1 Lo, mine eye hath seen all [this], mine ear hath heard and understood it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What ye know, I know also: I am not inferior to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 But I will speak to the Almighty, and will find pleasure in reasoning with God;
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 For ye indeed are forgers of lies, ye are all physicians of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh that ye would be altogether silent! and it would be your wisdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear now my defence, and hearken to the pleadings of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speak unrighteously for God? and for him speak deceit?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye accept his person? will ye contend for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Will it be well if he should search you out? or as one mocketh at a man, will ye mock at him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will certainly reprove you, if ye do secretly accept persons.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Shall not his excellency terrify you? and his dread fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your memorable sayings are proverbs of ashes, your bulwarks are bulwarks of mire.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Hold your peace from me, and I will speak, and let come on me what [will]!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Wherefore should I take my flesh in my teeth, and put my life in my hand?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Behold, if he slay me, yet would I trust in him; but I will defend mine own ways before him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 This also shall be my salvation, that a profane man shall not come before his face.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear attentively my speech and my declaration with your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold now, I have ordered the cause; I know that I shall be justified.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he that contendeth with me? For if I were silent now, I should expire.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only do not two things unto me; then will I not hide myself from thee.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Withdraw thy hand far from me; and let not thy terror make me afraid:
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call, and I will answer; or I will speak, and answer thou me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are mine iniquities and sins? Make me to know my transgression and my sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore dost thou hide thy face, and countest me for thine enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt thou terrify a driven leaf? and wilt thou pursue dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For thou writest bitter things against me, and makest me to possess the iniquities of my youth;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 And thou puttest my feet in the stocks, and markest all my paths; thou settest a bound about the soles of my feet; —
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 One who, as a rotten thing consumeth, as a garment that the moth eateth.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
