Job 11
1 And Zophar the Naamathite answered and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? and should a man of much talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should thy fictions make men hold their peace? and shouldest thou mock, and no one make [thee] ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou sayest, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But oh that God would speak, and open his lips against thee;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And that he would shew thee the secrets of wisdom, how that they are the double of what is realised; and know that God passeth by [much] of thine iniquity!
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty to perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 [It is as] the heights of heaven; what wilt thou do? deeper than Sheol; what canst thou know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he pass by, and shut up, and call to judgment, who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knoweth vain men, and seeth wickedness when [man] doth not consider it;
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Yet a senseless man will make bold, though man be born [like] the foal of a wild ass.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou prepare thy heart and stretch out thy hands toward him,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If thou put far away the iniquity which is in thy hand, and let not wrong dwell in thy tents;
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Surely then shalt thou lift up thy face without spot, and thou shalt be stedfast and shalt not fear:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For thou shalt forget misery; as waters that are passed away shalt thou remember it;
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And life shall arise brighter than noonday; though thou be enshrouded in darkness, thou shalt be as the morning,
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt have confidence, because there shall be hope; and having searched about [thee], thou shalt take rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Yea, thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; and many shall seek thy favour.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and [all] refuge shall vanish from them, and their hope [shall be] the breathing out of life.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
