Job 10
1 My soul is weary of my life: I will give free course to my complaint; I will speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say unto God, Do not condemn me; shew me wherefore thou strivest with me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Doth it please thee to oppress, that thou shouldest despise the work of thy hands, and shine upon the counsel of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are thy days as the days of a mortal? are thy years as a man's days,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 That thou searchest after mine iniquity, and inquirest into my sin;
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Since thou knowest that I am not wicked, and that there is none that delivereth out of thy hand?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Thy hands have bound me together and made me as one, round about; yet dost thou swallow me up!
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember, I beseech thee, that thou hast made me as clay, and wilt bring me into dust again.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Thou hast clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews;
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Thou hast granted me life and favour, and thy care hath preserved my spirit;
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 And these things didst thou hide in thy heart; I know that this was with thee.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I sinned, thou wouldest mark me, and thou wouldest not acquit me of mine iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I were wicked, woe unto me! and righteous, I will not lift up my head, being [so] full of shame, and beholding mine affliction; —
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 And it increaseth: thou huntest me as a fierce lion; and ever again thou shewest thy marvellous power upon me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Thou renewest thy witnesses before me and increasest thy displeasure against me; successions [of evil] and a time of toil are with me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 And wherefore didst thou bring me forth out of the womb? I had expired, and no eye had seen me.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I should be as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are not my days few? cease then and let me alone, that I may revive a little,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Before I go, and never to return, — to the land of darkness and the shadow of death;
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 A land of gloom, as darkness itself; of the shadow of death, without any order, where the light is as thick darkness.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
