James 4
1 Whence [come] wars and whence fightings among you? [Is it] not thence, — from your pleasures, which war in your members?
Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?
2 Ye lust and have not: ye kill and are full of envy, and cannot obtain; ye fight and war; ye have not because ye ask not.
Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.
3 Ye ask and receive not, because ye ask evilly, that ye may consume [it] in your pleasures.
Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.
4 Adulteresses, know ye not that friendship with the world is enmity with God? Whoever therefore is minded to be [the] friend of the world is constituted enemy of God.
Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
5 Think ye that the scripture speaks in vain? Does the Spirit which has taken his abode in us desire enviously?
Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
6 But he gives more grace. Wherefore he says, God sets himself against [the] proud, but gives grace to [the] lowly.
Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
7 Subject yourselves therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you.
Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.
8 Draw near to God, and he will draw near to you. Cleanse [your] hands, sinners, and purify [your] hearts, ye double-minded.
Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.
9 Be wretched, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and [your] joy to heaviness.
Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
10 Humble yourselves before [the] Lord, and he shall exalt you.
Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.
11 Speak not against one another, brethren. He that speaks against [his] brother, or judges his brother, speaks against [the] law and judges [the] law. But if thou judgest [the] law, thou art not doer of [the] law, but judge.
Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.
12 One is the lawgiver and judge, who is able to save and to destroy: but who art thou who judgest thy neighbour?
Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?
13 Go to now, ye who say, To-day or to-morrow will we go into such a city and spend a year there, and traffic and make gain,
Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;
14 ye who do not know what will be on the morrow, ([for] what [is] your life? It is even a vapour, appearing for a little while, and then disappearing, )
(Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
15 instead of your saying, If the Lord should [so] will and we should live, we will also do this or that.
Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.
16 But now ye glory in your vauntings: all such glorying is evil.
Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
17 To him therefore who knows how to do good, and does it not, to him it is sin.
A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
