Ecclesiastes 7
1 A [good] name is better than precious ointment, and the day of death than the day of one's birth.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 It is better to go to the house of mourning than to go to the house of feasting: in that that is the end of all men, and the living taketh it to heart.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Vexation is better than laughter; for by the sadness of the countenance the heart is made better.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 The heart of the wise is in the house of mourning, but the heart of fools in the house of mirth.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 It is better for a man to hear the rebuke of the wise, than to hear the song of fools.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 For as the crackling of thorns under a pot, so is the laughter of the fool. This also is vanity.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Surely oppression maketh a wise man mad, and a gift destroyeth the heart.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Better is the end of a thing than its beginning; better is a patient spirit than a proud spirit.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Be not hasty in thy spirit to be vexed; for vexation resteth in the bosom of fools.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Say not, How is it that the former days were better than these? for thou dost not inquire wisely concerning this.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Wisdom is as good as an inheritance, and profitable to them that see the sun.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 For wisdom is a defence [as] money is a defence; but the excellency of knowledge is, [that] wisdom maketh them that possess it to live.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Consider the work of God; for who can make straight what he hath made crooked?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In the day of prosperity enjoy good, and in the day of adversity consider: God hath also set the one beside the other, to the end that man should find out nothing [of what shall be] after him.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 All [this] have I seen in the days of my vanity: there is a righteous [man] that perisheth by his righteousness, and there is a wicked [man] that prolongeth [his days] by his wickedness.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Be not righteous overmuch; neither make thyself overwise: why shouldest thou destroy thyself?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Be not overmuch wicked, neither be thou foolish: why shouldest thou die before thy time?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 It is good that thou shouldest take hold of this; yea, also from that withdraw not thy hand: for he that feareth God cometh forth from them all.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Wisdom strengtheneth the wise more than ten mighty [men] that are in a city.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Surely there is not a righteous man upon earth, that doeth good and sinneth not.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Also give not heed unto all words that are spoken, lest thou hear thy servant curse thee.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For also thine own heart knoweth that oftentimes thou thyself likewise hast cursed others.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 All this have I tried by wisdom: I said, I will be wise; but it was far from me.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Whatever hath been, is far off, and exceeding deep: who will find it out?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 I turned, I and my heart, to know, and to search, and to seek out wisdom and reason, and to know wickedness to be folly, and foolishness to be madness;
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 and I found more bitter than death the woman whose heart is nets and snares, [and] whose hands are bands: whoso pleaseth God shall escape from her; but the sinner shall be caught by her.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 See this which I have found, saith the Preacher, [searching] one by one to find out the reason;
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 which my soul yet seeketh, and I have not found: one man among a thousand have I found, but a woman among all those have I not found.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Only see this which I have found: that God made man upright, but they have sought out many devices.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
