Ecclesiastes 1
1 The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities! all is vanity.
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 What profit hath man of all his labour wherewith he laboureth under the sun?
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 [One] generation passeth away, and [another] generation cometh, but the earth standeth for ever.
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 The sun also riseth, and the sun goeth down, and hasteth to its place where it ariseth.
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 The wind goeth towards the south, and turneth about towards the north: it turneth about continually, and the wind returneth again to its circuits.
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 All the rivers run into the sea, yet the sea is not full: unto the place whither the rivers go, thither they go again.
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 All things are full of toil; none can express it. The eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 That which hath been is that which shall be; and that which hath been done is that which will be done: and there is nothing new under the sun.
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 Is there a thing whereof it may be said, See, this is new? It hath been already in the ages which were before us.
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 There is no remembrance of former things; neither shall there be remembrance of things that are to come with those who shall live afterwards.
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 I, the Preacher, was king over Israel in Jerusalem.
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 And I applied my heart to seek and search out by wisdom concerning all that is done under the heavens: this grievous occupation hath God given to the children of men to weary themselves therewith.
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 I have seen all the works that are done under the sun, and behold, all is vanity and pursuit of the wind.
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 That which is crooked cannot be made straight; and that which is wanting cannot be numbered.
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 I communed with mine own heart, saying, Lo, I have become great and have acquired wisdom more than all they that have been before me over Jerusalem; and my heart hath seen much of wisdom and knowledge.
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 And I applied my heart to the knowledge of wisdom, and to the knowledge of madness and folly: I perceived that this also is a striving after the wind.
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 For in much wisdom is much vexation, and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
