2 Corinthians 3
1 Do we begin again to commend ourselves? or do we need, as some, commendatory letters to you, or [commendatory] from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 Ye are our letter, written in our hearts, known and read of all men,
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 being manifested to be Christ's epistle ministered by us, written, not with ink, but [the] Spirit of [the] living God; not on stone tables, but on fleshy tables of [the] heart.
Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 And such confidence have we through the Christ towards God:
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 not that we are competent of ourselves to think anything as of ourselves, but our competency [is] of God;
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who has also made us competent, [as] ministers of [the] new covenant; not of letter, but of spirit. For the letter kills, but the Spirit quickens.
Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 (But if the ministry of death, in letters, graven in stones, began with glory, so that the children of Israel could not fix their eyes on the face of Moses, on account of the glory of his face, [a glory] which is annulled;
A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 how shall not rather the ministry of the Spirit subsist in glory?
I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the ministry of condemnation [be] glory, much rather the ministry of righteousness abounds in glory.
Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 For also that [which was] glorified is not glorified in this respect, on account of the surpassing glory.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 For if that annulled [was introduced] with glory, much rather that which abides [subsists] in glory.
Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such hope, we use much boldness:
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 and not according as Moses put a veil on his own face, so that the children of Israel should not fix their eyes on the end of that annulled.
A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 But their thoughts have been darkened, for unto this day the same veil remains in reading the old covenant, unremoved, which in Christ is annulled.
Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 But unto this day, when Moses is read, the veil lies upon their heart.
Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 But when it shall turn to [the] Lord, the veil is taken away.)
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 Now the Lord is the Spirit, but where the Spirit of [the] Lord [is, there is] liberty.
Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 But we all, looking on the glory of the Lord, with unveiled face, are transformed according to the same image from glory to glory, even as by [the] Lord [the] Spirit.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
