< Psalms 60 >
1 Unto the end. For those who will be changed, with the inscription of a title, of David himself, for instruction: when he set fire to Mesopotamia of Syria and Sobal, and Joab turned back and struck Idumea, in the valley of the salt pits, twelve thousand men. O God, you have rejected us, and you have ruined us. You became angry, and yet you have been merciful to us.
Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
2 You have moved the earth, and you have disturbed it. Heal its breaches, for it has been moved.
Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
3 You have revealed to your people difficulties. You have made us drink the wine of remorse.
Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
4 You have given a warning sign to those who fear you, so that they may flee from before the face of the bow, so that your beloved may be delivered.
Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)
5 Save me with your right hand, and hear me.
Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
6 God has spoken in his holy place: I will rejoice, and I will divide Shechem, and I will measure the steep valley of the tabernacles.
Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
7 Gilead is mine, and Manasseh is mine. And Ephraim is the strength of my head. Judah is my king.
Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
8 Moab is the cooking pot of my hope. Into Idumea, I will extend my shoe. To me, the foreigners have been made subject.
Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
9 Who will lead me into the fortified city? Who will lead me all the way to Idumea?
Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
10 Will not you, O God, who has rejected us? And will not you, O God, go out with our armies?
Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
11 Grant us help from tribulation. For salvation from man is empty.
Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
12 In God, we will act virtuously. And those who trouble us, he will lead to nothing.
V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.