Psalms 35
1 Of David himself. O Lord, judge those who harm me; assail those who attack me.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Take hold of weapons and a shield, and rise up in assistance to me.
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Bring forth the spear, and close in on those who persecute me. Say to my soul, “I am your salvation.”
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Let them be confounded and in awe, who pursue my soul. Let them be turned back and be confounded, who think up evil against me.
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 May they become like dust before the face of the wind, and let the Angel of the Lord hem them in.
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 May their way become dark and slippery, and may the Angel of the Lord pursue them.
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 For, without cause, they have concealed their snare for me unto destruction. Over nothing, they have rebuked my soul.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Let the snare, of which he is ignorant, come upon him, and let the deception, which he has hidden, take hold of him: and may he fall into that very snare.
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 But my soul will exult in the Lord and delight over his salvation.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 All my bones will say, “Lord, who is like you?” He rescues the needy from the hand of the stronger one, the indigent and the poor from those who plunder him.
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Unfair witnesses have risen up, interrogating me about things of which I am ignorant.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 They repaid me evil for good, to the deprivation of my soul.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 But as for me, when they were harassing me, I was clothed with haircloth. I humbled my soul with fasting, and my prayer will become my sinews.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Like a neighbor, and like our brother, so did I please; like one mourning and contrite, so was I humbled.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 And they have been joyful against me, and they joined together. Scourges have been gathered over me, and I was ignorant of it.
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 They have been scattered, yet they were unremorseful. They have tested me. They scoffed at me with scorn. They gnashed their teeth over me.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Lord, when will you look down upon me? Restore my soul from before their malice, my only one from before the lions.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I will confess to you in a great Church. I will praise you among a weighty people.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 May those who are my unjust adversaries not be glad over me: those who have hated me without cause, and who nod agreement with their eyes.
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 For indeed, they spoke peacefully to me; and speaking with passion to the earth, they intended deceit.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 And they opened their mouth wide over me. They said, “Well, well, our eyes have seen.”
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 You have seen, O Lord, do not be silent. Lord, do not depart from me.
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Rise up and be attentive to my judgment, to my cause, my God and my Lord.
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Judge me according to your justice, O Lord, my God, and do not let them be glad over me.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Do not let them say in their hearts, “Well, well, to our soul.” Neither let them say, “We have devoured him.”
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Let them blush and be in awe together, those who congratulate at my misfortunes. Let them be clothed with confusion and awe, who speak great things against me.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Let them exult and rejoice, who wish my justice, and let them ever say, “The Lord be magnified,” who will the peace of his servant.
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 And so my tongue will express your justice: your praise all day long.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
