Psalms 137

1 A Psalm of David: to Jeremiah. Above the rivers of Babylon, there we sat and wept, while we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 By the willow trees, in their midst, we hung up our instruments.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For, in that place, those who led us into captivity questioned us about the words of the songs. And those who carried us away said: “Sing us a hymn from the songs of Zion.”

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How can we sing a song of the Lord in a foreign land?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I ever forget you, Jerusalem, let my right hand be forgotten.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 May my tongue adhere to my jaws, if I do not remember you, if I do not set Jerusalem first, as the beginning of my joy.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 O Lord, call to mind the sons of Edom, in the day of Jerusalem, who say: “Despoil it, despoil it, even to its foundation.”

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O daughter of Babylon, have pity. Blessed is he who will repay you with your payment, which you have paid to us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Blessed is he who will take hold of your little ones and dash them against the rock.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.