Psalms 12

1 Unto the end. For the octave. A Psalm of David. Save me, O Lord, because holiness has passed away, because truths have been diminished, before the sons of men.

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2 They have been speaking emptiness, each one to his neighbor; they have been speaking with deceitful lips and a duplicitous heart.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3 May the Lord scatter all deceitful lips, along with the tongue that speaks malice.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 They have said: “We will magnify our tongue; our lips belong to us. What is Lord to us?”

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 Because of the misery of the destitute and the groaning of the poor, now I will arise, says the Lord. I will place him in safety. I will act faithfully toward him.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

6 The eloquence of the Lord is pure eloquence, silver tested by fire, purged from the earth, refined seven times.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7 You, O Lord, will preserve us, and you will guard us from this generation into eternity.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8 The impious wander aimlessly. According to your loftiness, you have multiplied the sons of men.

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.