Psalms 11

1 Unto the end. A Psalm of David. I trust in the Lord. How can you say to my soul, “Sojourn to the mountain, like a sparrow.”

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

2 For behold, the sinners have bent their bow. They have prepared their arrows in the quiver, so as to shoot arrows in the dark at the upright of heart.

Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

3 For they have destroyed the things that you have completed. But what has the just one done?

Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

4 The Lord is in his holy temple. The Lord’s throne is in heaven. His eyes look upon the poor. His eyelids question the sons of men.

Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

5 The Lord questions the just and the impious. Yet he who loves iniquity, hates his own soul.

Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

6 He will rain down snares upon sinners. Fire and brimstone and windstorms will be the portion of their cup.

Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

7 For the Lord is just, and he has chosen justice. His countenance has beheld equity.

Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.