Psalms 102
1 The prayer of the pauper, when he was anxious, and so he poured out his petition in the sight of the Lord. O Lord, hear my prayer, and let my outcry reach you.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Do not turn your face away from me. In whatever day that I am in trouble, incline your ear to me. In whatever day that I will call upon you, heed me quickly.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days have faded away like smoke, and my bones have dried out like firewood.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 I have been cut down like hay, and my heart has withered, for I had forgotten to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Before the voice of my groaning, my bone has adhered to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I have become like a pelican in solitude. I have become like a night raven in a house.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I have kept vigil, and I have become like a solitary sparrow on a roof.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All day long my enemies reproached me, and those who praised me swore oaths against me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I chewed on ashes like bread, and I mixed weeping into my drink.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 By the face of your anger and indignation, you lifted me up and threw me down.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days have declined like a shadow, and I have dried out like hay.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But you, O Lord, endure for eternity, and your memorial is from generation to generation.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 You will rise up and take pity on Zion, for it is time for its mercy, for the time has come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For its stones have pleased your servants, and they will take pity on its land.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 And the Gentiles will fear your name, O Lord, and all the kings of the earth your glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For the Lord has built up Zion, and he will be seen in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He has noticed the prayer of the humble, and he has not despised their petition.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Let these things be written in another generation, and the people who will be created will praise the Lord.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he has gazed from his high sanctuary. From heaven, the Lord has beheld the earth.
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 So may he hear the groans of those in shackles, in order that he may release the sons of the slain.
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 So may they announce the name of the Lord in Zion and his praise in Jerusalem:
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 while the people convene, along with kings, in order that they may serve the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He responded to him in the way of his virtue: Declare to me the brevity of my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Do not call me back in the middle of my days: your years are from generation to generation.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 In the beginning, O Lord, you founded the earth. And the heavens are the work of your hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They will perish, but you remain. And all will grow old like a garment. And, like a blanket, you will change them, and they will be changed.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Yet you are ever yourself, and your years will not decline.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The sons of your servants will live, and their offspring will be guided aright in every age.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
