Job 9
1 And Job, responding, said:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Truly, I know that it is so, and that man cannot be justified compared with God.
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he chooses to contend with him, he is not able to respond to him once out of a thousand times.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 He is understanding in heart and mighty in strength; who has resisted him and yet had peace?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 He has moved mountains, and those whom he overthrew in his fury did not know it.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 He shakes the earth out of its place and its pillars tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 He commands the sun and it does not rise, and he closes the stars as if under a seal.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 He alone extends the heavens, and he walks upon the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 He fashions Arcturus, and Orion, and Hyades, and the interior of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He accomplishes great and incomprehensible and miraculous things, which cannot be numbered.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 If he approaches me, I will not see him; if he departs, I will not understand.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 If he suddenly should question, who will answer him? Or who can say, “Why did you do so?”
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God, whose wrath no one is able to resist, and under whom they bend who carry the world,
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 what am I then, that I should answer him and exchange words with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 And if I now have any justice, I will not respond, but will beseech my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 And if he should listen to me when I call, I would not believe that he had heard my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For he will crush me in a whirlwind and multiply my wounds, even without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He does not permit my spirit to rest, and he fills me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If strength is sought, he is most strong; if equity in judgment, no one would dare to give testimony for me.
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 If I wanted to justify myself, my own mouth will condemn me; if I would reveal my innocence, he would prove me depraved.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 And if I now became simple, my soul would be ignorant even of this, and my life would weary me.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 There is one thing that I have said: both the innocent and the impious he consumes.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If he scourges, let him kill all at once, and not laugh at the punishment of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Since the earth has been given into the hand of the impious, he covers the face of its judges; for if it is not him, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days have been swifter than a messenger; they have fled and have not seen goodness.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They have passed by like ships carrying fruits, just like an eagle flying to food.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say: “By no means will I speak this way.” I change my face and I am tortured with sorrow.
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I have dreaded all my works, knowing that you did not spare the offender.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Yet, if I am also just as impious, why have I labored in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I had been washed with snow-like waters, and my hands were shining like the cleanest thing,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 yet you would plunge me in filth, and my own garments would abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For even I would not answer a man who were like myself, nor one who could be heard with me equally in judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is no one who could both prevail in argument and in placing his hand between the two.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take his staff away from me, and let not the fear of him terrify me.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 I will speak and I will not fear him, for in fearfulness I am not able to respond.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
