Job 6
1 But Job, responding, said:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 I wish that my sins, for which I deserve wrath, and the calamity that I endure, were weighed out on a balance.
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Compared to the sand of the sea, they would appear heavier, and so my words are full of sorrow.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Lord are in me, my spirit drinks of their indignation, and the terrors of the Lord are soldiers against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Will the wild ass bray when he has grass? Or will the ox bellow when he stands before a full manger?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Or can one eat bland food, which is not seasoned with salt? Or can anyone taste that which, if tasted, causes death?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 The things that my soul was unwilling to touch before, now, because of anguish, are my foods.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Who will grant that my petition may arrive and that God may bestow on me what I expect,
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 and that he who, at first, had crushed me, will let loose his hand and cut me down?
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 And may this be my consolation, that in afflicting me with sorrow, although he might not be lenient with me, I still do not contradict the words of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 For what is my strength, that I may continue? Or what is my goal, so that I may act patiently?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 My strength is not the strength of stones, nor is my flesh made of bronze.
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Behold, there is no help for me in myself, and my loved ones also have withdrawn from me.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 He who takes away mercy from his friend, abandons the fear of the Lord.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brethren have disregarded me, like a torrent that passes swiftly through the steep valleys.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Those who fear frost, snow will rush over them.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 At that time, when they are scattered, they will perish, and when it becomes hot, they will be freed from their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The paths of their steps are entangled; they will walk in vain and will perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Consider the paths of Thema, the ways of Saba, and wait a little while.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They have been thrown into confusion, just as I had hoped; they have even come to me and are overwhelmed with shame.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Now you have arrived, and merely by seeing my affliction, you are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Did I say: “Bring to me and give to me from your necessities?”
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 or, “Free me from the hand of the enemy and rescue me from the hand of the strong?”
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach me, and I will be silent, and if by chance I have been ignorant of anything, instruct me.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Why have you diminished the words of truth, when there is none of you who is able to offer proof against me?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 You prepare speeches as so much noise, and you offer words into the wind.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 You encroach upon the orphan, and you strive to undermine your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Such is true, so finish what you have begun. Listen closely, and see if I lie.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Respond, I beg you, without contention, and, speaking what is just, pass judgment.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 And you will not find iniquity on my tongue, nor will foolishness resound in my throat.
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
