Job 30
1 But now, those younger in years scorn me, whose fathers I would not have seen fit to place with the dogs of my flock,
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 the strength of whose hands was nothing to me, and they were considered unworthy of life itself.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 They were barren from poverty and hunger; they gnawed in solitude, layered with misfortune and misery.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 And they chewed grass and the bark from trees, and the root of junipers was their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They took these things from the steep valleys, and when they discovered one of these things, they rushed to the others with a cry.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 They lived in the parched desert and in caves underground or above the rocks.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They rejoiced among these kinds of things, and they considered it delightful to be under thorns.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 These are the sons of foolish and base men, not even paying any attention to the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 Now I become their song, and I have been made into their proverb.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They loathe me, and so they flee far from me, and they are not reluctant to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For he has opened his quiver and has afflicted me, and he has placed a bridle in my mouth.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 Immediately, upon rising, my calamities rise up to the right. They have overturned my feet and have pressed me down along their way like waves.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They have diverted my journeys; they have waited to ambush me, and they have prevailed, and there was no one who might bring help.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They have rushed upon me, as when a wall is broken or a gate opened, and they have been pulled down into my miseries.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 I have been reduced to nothing. You have taken away my desire like a wind, and my health has passed by like a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 But now my soul withers within myself, and the days of affliction take hold of me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 At night, my bone is pierced with sorrows, and those who feed on me, do not sleep.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 By the sheer number of them my clothing is worn away, and they have closed in on me like the collar of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 I have been treated like dirt, and I have been turned into embers and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry to you, and you do not heed me. I stand up, and you do not look back at me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 You have changed me into hardness, and, with the hardness of your hand, you oppose me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 You have lifted me up, and, placing me as if on the wind, you have thrown me down powerfully.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 I know that you will hand me over to death, where a home has been established for all the living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Truly, then, you do not extend your hand in order to consume them, and if they fall down, you will save them.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Once, I wept over him who was afflicted, and my soul had compassion on the poor.
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 I expected good things, but evil things have come to me. I stood ready for light, yet darkness burst forth.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My insides have seethed, without any rest, for the days of affliction have prevented it.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I went forth mourning, without anger, and rising up, I cried out in confusion.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I was the brother of snakes, and the companion of ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin has become blackened over me, and my bones have dried up because of the heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 My harp has been turned into mourning, and my pipes have been turned into a voice of weeping.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
