Job 29
1 Job also added to this, using figures of speech, and he said:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Who will grant to me that I might be as I was in former months, according to the days when God kept watch over me?
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 At that time, his lamp shined over my head, and by his light, I walked through the darkness.
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 I was then just as in the days of my youth, when God was privately in my tabernacle.
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 At that time, the Almighty was with me and my children surrounded me.
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Then, I washed my feet with butter, and a boulder poured out rivers of oil for me.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 When I went to the gate of the city, or to the main street, they prepared a chair for me.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 The youths saw me and hid themselves, and the elders, rising up, remained standing.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 The leaders stopped talking, and they placed a finder over their mouth.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The commanders subdued their voice, and their tongue adhered to their throat.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 The ear that heard me, blessed me, and the eye that saw me, gave testimony for me.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 This was because I had freed the poor, who cried out, and the orphan, who had no helper.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 The blessing of him who would have been destroyed came upon me, and I consoled the heart of the widow.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 I put on justice, and I clothed myself with my judgment, like a robe and a diadem.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I was an eye for the blind and a foot for the lame.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I was the father of the poor; and if I lacked knowledge about any case, I investigated very diligently.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 I crushed the jaws of the impious, and I took away prey from his teeth.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 And I said, “I will die in my little nest, and like a palm tree, I will multiply my days.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 My root has been spread beside the waters, and the dew will remain with my harvest.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 My glory will always be restored, and my bow will be restored to my hand.”
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Those who heard me, expected vindication, and they listened closely in silence to my counsel.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 To my words, they dared to add nothing, and my eloquence poured over them.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 They waited for me as for rain, and they opened their mouth as for belated rains.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 If I had ever laughed at them, they would not have believed it, and the light of my face was not cast down towards the ground.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 If I wished to go to them, I sat down first, and, though I sat like a king surrounded by an army, yet I was a comforter to those who mourned.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
