Job 19
1 But Job answered by saying:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will you afflict my soul and wear me down with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 So, ten times you confound me and are not ashamed to oppress me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Now, of course, if I have been ignorant, my ignorance will be with me.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 But you have risen up against me, and you accuse me to my disgrace.
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 At least now you should understand that God has not afflicted me with a balanced judgment, though he has encompassed me with his scourges.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Behold, I will cry out, enduring violence, and no one will hear. I will announce loudly, but there is no one who may judge.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 He has hemmed in my path, and I cannot pass; he has added darkness to my difficult path.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 He has plundered me of my glory, and he has stolen the crown from my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He has destroyed me on every side, and I am lost, and, like an uprooted tree, he has taken away my hope.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 His fury has raged against me, and in this way he has treated me like his enemy.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 His troops have gathered together, and they have made their way to me, and they have besieged my tabernacle all around.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 He has put my brothers far from me, and my friends have withdrawn from me like strangers.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My kinsmen have forsaken me, and those who knew me, have forgotten me.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 The inhabitants of my house and my maidservants treat me just as if I were a stranger, and I have been like a sojourner in their eyes.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 I called my servant, and he did not respond; I pleaded with him with my own mouth.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My wife has shuddered at my breath, and I have begged the sons of my loins.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Even the foolish have looked down on me, and, when I withdrew from them, they spoke ill of me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Those who were sometimes my counselors, treat me like an abomination; and he whom I valued the most has turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Since my flesh has been consumed, my bone adheres to my skin, and only my lips have been left around my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Have mercy on me, have compassion on me, at least you my friends, because the hand of the Lord has touched me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why do you pursue me just as God does, and satiate yourselves with my flesh?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Who will grant to me that my words may be written down? Who will grant to me that they may be inscribed in a book,
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 with an iron pen and a plate of lead, or else be carved in stone?
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 For I know that my Redeemer lives, and on the last day I will rise out of the earth.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And I will be enveloped again with my skin, and in my flesh I will see my God.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 It is he whom I myself will see, and he whom my eyes will behold, and no other. This, my hope, has taken rest in my bosom.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Why then do you now say: “Let us pursue him, and let us find a basis to speak against him?”
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 So then, flee from the face of the sword, for the sword is the avenger of iniquities; but know this: there is to be a judgment.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
