Job 17
1 My spirit will be wasted, my days will be shortened, and only the grave will be left for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 I have not sinned, yet my eye remains in bitterness.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Free me, O Lord, and set me beside you, and let the hand of anyone you wish fight against me.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 You have set their heart far from discipline; therefore, they will not be praised.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He promises prey to his companions, but the eyes of his sons will grow faint.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 He has posted me like a proverb to the people, and I am an example in their presence.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 My eyesight has been clouded by indignation, and my limbs have been reduced, as if to nothing.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 The just will be astounded over this, and the innocent will be stirred up against the hypocrite.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 And the just will cling to his way, and clean hands will increase strength.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Therefore, be converted, all of you, and approach, for I do not find in you any wisdom.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days have passed away; my thoughts have been scattered, tormenting my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They have turned night into day, and I hope for light again after the darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 If I should wait, the underworld is my house, and in darkness I have spread out my bed. (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 I have said to decay and to worms: “You are my father, my mother, and my sister.”
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Therefore, where is my expectation now, and who is it that considers my patience?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
