Job 11
1 But Zophar the Naamathite, responding, said:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Will he who speaks much, not also listen? Or will a talkative man be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Will men be silent only for you? And when you have mocked others, will no one refute you?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For you said: “My word is pure, and I am clean in your sight.”
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Yet I wish that God would speak with you, and would open his lips to you,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 so that he might reveal to you the secrets of wisdom, and how intricate his law is, and that you would understand how much less he requires of you than your iniquity deserves.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 By chance, will you comprehend the footsteps of God and reach all the way to the perfection of the Almighty?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 He is higher than heaven, and what will you do? He is deeper than hell, but how will you know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 His measure is longer than the earth and wider than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he overturns all things, or packs them together, who will contradict him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knows the vanity of men, and when he sees iniquity, does he not evaluate it?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 A vain man is lifted up in arrogance, and he thinks that he is born free like a wild ass’s colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 But you have fortified your heart and extended your hands to him.
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If you would send away from you the iniquity that is in your hand, and not let injustice remain in your tabernacle,
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 then you would be able to lift up your face without blemish, and you would be steadfast and unafraid.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Misery, likewise, you would forget, or would remember only like waters that have passed by.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And brightness, like that of midday, will rise upon you until evening, and when you would think yourself consumed, you will rise up like the morning star.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And, when hope has been set before you, you will have faith, and, when buried, you will sleep secure.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 You will rest, and there will be nothing to make you afraid, and many will make requests before your face.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the impious will fade away, and the path to escape will perish before them, for the abomination of the soul is their hope.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
