Job 10
1 My soul is weary of my life. I will release my words against myself. I will speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say to God: Do not be willing to condemn me. Reveal to me why you judge me this way.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Does it seem good to you, if you find fault with me and oppress me, the work of your own hands, and assist the counsel of the impious?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Do you have bodily eyes? Or, just as man sees, will you see?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are your days just like the days of man, and are your years as the times of humans,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 so that you would inquire about my iniquity and examine my sin?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 And you know that I have done nothing impious, yet there is no one who can deliver from your hand.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Your hands have made me and formed me all around, and, in this way, do you suddenly throw me away?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember, I ask you, that you have fashioned me like clay, and you will reduce me to dust.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Have you not extracted me like milk and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 You have clothed me with skin and flesh. You have put me together with bones and nerves.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 You have assigned to me life and mercy, and your visitation has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Though you may conceal this in your heart, yet I know that you remember everything.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I have sinned, and you have spared me for an hour, why do you not endure me to be clean from my iniquity?
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 And if I should be impious, woe to me, and if I should be just, I will not lift up my head, being drenched with affliction and misery.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 And because of pride, you will seize me like a lioness, and having returned, you torment me to an extraordinary degree.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You renew your testimony against me, and you multiply your wrath against me, and these punishments make war within me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Why did you lead me out of the womb? If only I had been consumed, so that no eye would ever see me!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I should have been as if I had not been: transferred from the womb to the tomb.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Will not my few days be completed soon? Release me, therefore, so that I may lament my sorrows a little,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 before I depart and return no more to a land that is dark and covered with the fog of death,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 a land of misery and darkness, where the shadow of death, and nothing else but everlasting horror, dwells.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
