Deuteronomy 32
1 “Listen, O heavens, to what I am saying. Let the earth hear the words of my mouth.
Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
2 Let my doctrine accumulate like the rain. Let my eloquence form like the dew, like a mist upon the plants, and like water droplets upon the grass.
Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
3 For I will invoke the name of the Lord. Acknowledge the magnificence of our God!
Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
4 The works of God are perfect, and all his ways are judgments. God is faithful and without any iniquity. He is just and upright.
Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
5 They have sinned against him, and in their filth they are not his sons. They are a depraved and perverse generation.
Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.
6 How can this be the return you would offer to the Lord, O foolish and senseless people? Is he himself not your Father, who has possessed you, and made you, and created you?
Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
7 Remember the days of antiquity. Consider each generation. Question your father, and he will declare it to you. Question your elders, and they will tell it to you.
Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
8 When the Most High divided the nations, when he separated the sons of Adam, he appointed the limits of the peoples according to the number of the sons of Israel.
Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
9 But the Lord’s portion is his people: Jacob, the lot of his inheritance.
Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
10 He discovered him in a desert land, in a place of horror and a vast wilderness. He led him around and taught him, and he guarded him like the pupil of his eye,
Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
11 just as an eagle encourages its young to fly, and, flying above them, stretches out its wings, and takes them up, and carries them on its shoulders.
Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
12 The Lord alone was his leader, and there was no strange god with him.
Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
13 He stood him upon an exalted land, so that he might eat the fruits of the fields, so that he might eat honey from the rock, and oil from the hardest stone,
Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
14 butter from the herd, and milk from the sheep, with fat from the lambs, and with rams and goats from the sons of Bashan, with the kernel of the wheat, and so that he might drink the undiluted blood of the grape.
Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
15 The beloved grew fat, and he kicked. Having grown fat and thick and wide, he abandoned God, his Maker, and he withdrew from God, his Savior.
Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
16 They provoked him with strange gods, and they stirred him to anger by their abominations.
K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
17 They immolated to demons and not to God, to gods whom they did not know, who were new and recent arrivals, whom their fathers did not worship.
Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
18 You have forsaken the God who conceived you, and you have forgotten the Lord who created you.
Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
19 The Lord saw, and he was stirred to anger. For his own sons and daughters provoked him.
To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
20 And he said: ‘I will hide my face from them, and I will consider their very end. For this is a perverse generation, and they are unfaithful sons.
A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
21 They have provoked me with that which was not God, and they have angered me with their emptiness. And so, I will provoke them with that which is not a people, and I will anger them with a foolish nation.
Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
22 A fire has been kindled in my fury, and it will burn even to the deepest Hell, and it will devour the earth with its produce, and it will burn the foundations of the mountains. (Sheol h7585)
Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor. (Sheol h7585)
23 I will heap evils upon them, and I will expend my arrows among them.
Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24 They will be consumed by famine, and birds with a very bitter bite will devour them. I will send forth the teeth of wild beasts among them, along with the fury of creatures that scurry across the ground, and of serpents.
Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25 Outside, the sword will devastate them; and inside, there will be dread, as much for the young man as for the maiden, and as much for the newborn as for the old man.
Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26 I said: Where are they? I will cause their memory to cease from among men.
Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
27 But because of the wrath of the enemies, I have delayed it. Otherwise, perhaps their enemies would be arrogant and would say: “Our exalted hand, and not the Lord, has done all these things.”
Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
28 They are a nation without counsel and without prudence.
Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29 I wish that they would be wise and understanding, and would provide for the very end.’
Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
30 How is it that one pursues a thousand, and two chases ten thousand? Is it not because their God has sold them, and because the Lord has enclosed them?
Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31 For our God is not like their gods. And our enemies are judges.
Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
32 Their vines are of the vines of Sodom, but from the suburbs of Gomorrah. Their grapes are the grapes of gall, and their grape clusters are most bitter.
Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33 Their wine is the gall of snakes, and it is the incurable venom of asps.
Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34 ‘Have not these things been stored up with me, and sealed up amid my treasures?
Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
35 Vengeance is mine, and I will repay them in due time, so that their foot may slip and fall. The day of perdition is near, and the time rushes to appear.’
Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
36 The Lord will judge his people, and he will take pity on his servants. He will see that their hand has been weakened, and that those who have been enclosed have likewise failed, and that those who have been left behind have been consumed.
Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
37 And he shall say: ‘Where are their gods, in whom they had confidence?
I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
38 They ate the fat of their victims, and they drank the wine of their libations. So let these rise up, and bring relief to you, and protect you in your distress.
Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
39 See that I am alone, and there is no other god beside me. I will kill, and I will cause to live. I will strike, and I will heal. And there is no one who is able to rescue from my hand.
Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
40 I will lift up my hand to heaven, and I will say: I live in eternity.
Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
41 When I sharpen my sword like lightning, and my hand takes hold of judgment, then I will render vengeance to my enemies, and I will repay those who hate me.
Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
42 I will inebriate my arrows with blood, and my sword will devour flesh: from the blood of the slain and from the captive, from the exposed head of the enemies.’
Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
43 You nations, praise his people! For he will avenge the blood of his servants. And he will distribute vengeance to their enemies. And he will be merciful to the land of his people.”
Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
44 Therefore, Moses went and spoke all the words of this canticle to the ears of the people, both he and Joshua, the son of Nun.
I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
45 And he completed all these words, speaking to all of Israel.
A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
46 And he said to them: “Set your hearts upon all the words which I am testifying to you this day. So shall you command your sons, to keep, and to do, and to fulfill all the things that have been written in this law.
Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
47 For these things have not been entrusted to you to no purpose, but so that each one would live by them, and so that, in doing these, you may continue for a long time in the land, which you will enter upon crossing the Jordan in order to possess it.”
Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
48 And the Lord spoke to Moses on the same day, saying:
Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
49 “Ascend this mountain, Abarim, (that is, of crossings) onto Mount Nebo, which is in the land of Moab, opposite Jericho, and look upon the land of Canaan, which I will deliver to the sons of Israel to obtain it. And you shall die upon the mountain.
Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
50 After climbing it, you will be joined to your people, just as your brother Aaron died on Mount Hor, and was placed with his people.
A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
51 For you trespassed against me in the midst of the sons of Israel, at the Waters of Contradiction, in Kadesh, in the desert of Sin. And you did not sanctify me among the sons of Israel.
Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
52 You shall see the land opposite you, which I will give to the sons of Israel, but you shall not enter into it.”
Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
