Acts 22

1 “Noble brothers and fathers, listen to the explanation that I now give to you.”

Muži bratří a otcové, poslechněte této mé před vámi omluvy.

2 And when they heard him speaking to them in the Hebrew language, they offered a greater silence.

(Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:

3 And he said: “I am a Jewish man, born at Tarsus in Cilicia, but raised in this city beside the feet of Gamaliel, taught according to the truth of the law of the fathers, zealous for the law, just as all of you also are to this day.

Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.

4 I persecuted this Way, even unto death, binding and delivering into custody both men and women,

Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,

5 just as the high priest and all those greater by birth bear witness to me. Having received letters from them to the brothers, I journeyed to Damascus, so that I might lead them bound from there to Jerusalem, so that they might be punished.

Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.

6 But it happened that, as I was traveling and was approaching Damascus at midday, suddenly from heaven a great light shone around me.

I stalo se, když jsem se bral cestou, a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou s nebe obklíčilo mne světlo veliké.

7 And falling to the ground, I heard a voice saying to me, ‘Saul, Saul, why are you persecuting me?’

I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?

8 And I responded, ‘Who are you, Lord?’ And he said to me, ‘I am Jesus the Nazarene, whom you are persecuting.’

A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.

9 And those who were with me, indeed, saw the light, but they did not hear the voice of him who was speaking with me.

Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli, a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.

10 And I said, ‘What should I do, Lord?’ Then the Lord said to me: ‘Rise up, and go to Damascus. And there, you shall be told all that you must do.’

I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdi do Damašku, a tu tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.

11 And since I could not see, because of the brightness of that light, I was led by the hand by my companions, and I went to Damascus.

A že jsem byl nevidomý od blesku světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.

12 Then a certain Ananias, a man in accord with the law, having the testimony of all the Jews who were living there,

Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podlé zákona, svědectví maje ode všech spolusousedů Židů,

13 drawing near to me and standing close by, said to me, ‘Brother Saul, see!’ And in that same hour, I looked upon him.

Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Sauli, bratře, prohlédni. A já hned té chvíle pohleděl jsem na něj.

14 But he said: ‘The God of our fathers has preordained you, so that you would come to know his will and would see the Just One, and would hear the voice from his mouth.

On pak řekl: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel spravedlivého tohoto, a slyšel hlas z úst jeho.

15 For you shall be his witness to all men about those things which you have seen and heard.

Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí toho, což jsi viděl a slyšel.

16 And now, why do you delay? Rise up, and be baptized, and wash away your sins, by invoking his name.’

A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.

17 Then it happened that, when I returned to Jerusalem and was praying in the temple, a mental stupor came over me,

Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma, a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.

18 and I saw him saying to me: ‘Hurry! Depart quickly from Jerusalem! For they will not accept your testimony about me.’

I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.

19 And I said: ‘Lord, they know that I am beating and enclosing in prison, throughout every synagogue, those who have believed in you.

A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával, a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.

20 And when the blood of your witness Stephen was poured out, I stood nearby and was consenting, and I watched over the garments of those who put him to death.’

A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.

21 And he said to me, ‘Go forth. For I am sending you to far away nations.’”

Tedy řekl mi: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.

22 Now they were listening to him, until this word, and then they lifted up their voice, saying: “Take this kind away from the earth! For it is not fitting for him to live!”

I poslouchali ho až do toho slova. A tu pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.

23 And while they were shouting, and tossing aside their garments, and casting dust into the air,

A když oni křičeli, a metali roucha, a prachem házeli v povětří,

24 the tribune ordered him to be brought into the fortress, and to be scourged and tortured, in order to discover the reason that they were crying out in this way against him.

Rozkázal jej hejtman do vojska uvesti, a kázal biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.

25 And when they had tied him with straps, Paul said to the centurion who was standing near him, “Is it lawful for you to scourge a man who is a Roman and has not been condemned?”

A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?

26 Upon hearing this, the centurion went to the tribune and reported it to him, saying: “What do you intend to do? For this man is a Roman citizen.”

To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.

27 And the tribune, approaching, said to him: “Tell me. Are you a Roman?” So he said, “Yes.”

A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.

28 And the tribune responded, “I obtained this citizenship at great cost.” And Paul said, “But I was born to it.”

I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil.

29 Therefore, those who were going to torture him, immediately withdrew from him. The tribune was similarly afraid, after he realized that he was a Roman citizen, for he had bound him.

Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati.

30 But on the next day, wanting to discover more diligently what the reason was that he was accused by the Jews, he released him, and he ordered the priests to convene, with the entire council. And, producing Paul, he stationed him among them.

Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil před nimi.