Acts 15
1 And certain ones, descending from Judea, were teaching the brothers, “Unless you are circumcised according to the custom of Moses, you cannot be saved.”
Přišedše pak někteří z Židovstva, učili bratří: Že nebudete-li se obřezovati podlé obyčeje Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti.
2 Therefore, when Paul and Barnabas made no small uprising against them, they decided that Paul and Barnabas, and some from the opposing side, should go up to the Apostles and priests in Jerusalem concerning this question.
A když různici a nemalou hádku Pavel a Barnabáš s nimi měl, i zůstali na tom, aby Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich šli k apoštolům a starším do Jeruzaléma o tu otázku.
3 Therefore, being led by the church, they traveled through Phoenicia and Samaria, describing the conversion of the Gentiles. And they caused great joy among all the brothers.
Tedy oni jsouce vyprovozeni od církve, šli skrze Fenicen a Samaří, vypravujíce o obrácení pohanů, i způsobili radost velikou všechněm bratřím.
4 And when they had arrived in Jerusalem, they were received by the church and the Apostles and the elders, reporting what great things God had done with them.
A když se dostali do Jeruzaléma, přijati jsou od církve a od apoštolů a starších. I zvěstovali, cožkoli činil skrze ně Bůh.
5 But some from the sect of the Pharisees, those who were believers, rose up saying, “It is necessary for them to be circumcised and to be instructed to keep the Law of Moses.”
Ale povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův.
6 And the Apostles and elders came together to take care of this matter.
Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili.
7 And after a great contention had taken place, Peter rose up and said to them: “Noble brothers, you know that, in recent days, God has chosen from among us, by my mouth, Gentiles to hear the word of the Gospel and to believe.
A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl jim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili.
8 And God, who knows hearts, offered testimony, by giving the Holy Spirit to them, just as to us.
A Bůh, zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám.
9 And he distinguished nothing between us and them, purifying their hearts by faith.
A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich.
10 Now therefore, why do you tempt God to impose a yoke upon the necks of the disciples, which neither our fathers nor we have been able to bear?
Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli?
11 But by the grace of the Lord Jesus Christ, we believe in order to be saved, in the same manner also as them.”
Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni.
12 Then the entire multitude was silent. And they were listening to Barnabas and Paul, describing what great signs and wonders God had wrought among the Gentiles through them.
I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany.
13 And after they had been silent, James responded by saying: “Noble brothers, listen to me.
A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne.
14 Simon has explained in what manner God first visited, so as to take from the Gentiles a people to his name.
Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému.
15 And the words of the Prophets are in agreement with this, just as it was written:
A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest:
16 ‘After these things, I will return, and I will rebuild the tabernacle of David, which has fallen down. And I will rebuild its ruins, and I will raise it up,
Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej,
17 so that the rest of men may seek the Lord, along with all the nations over whom my name has been invoked, says the Lord, who does these things.’
Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, kterýž činí tyto všecky věci.
Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho. (aiōn g165)
19 Because of this, I judge that those who were converted to God from among the Gentiles are not to be disturbed,
Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu,
20 but instead that we write to them, that they should keep themselves from the defilement of idols, and from fornication, and from whatever has been suffocated, and from blood.
Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poškvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného, a od krve.
21 For Moses, from ancient times, has had in each city those who preach him in the synagogues, where he is read on every Sabbath.”
Nebo Mojžíš od dávních věků má po městech, kdo by jej kázal, poněvadž v školách na každou sobotu čítán bývá.
22 Then it pleased the Apostles and elders, with the whole Church, to choose men from among them, and to send to Antioch, with Paul and Barnabas, and Judas, who was surnamed Barsabbas, and Silas, preeminent men among the brothers,
Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vybrané z sebe muže poslali do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími,
23 what was written by their own hands: “The Apostles and elders, brothers, to those who are at Antioch and Syria and Cilicia, brothers from the Gentiles, greetings.
Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Sýrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují.
24 Since we have heard that some, going out from among us, have troubled you with words, subverting your souls, to whom we gave no commandment,
Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se musíte obřezovati a zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili:
25 it pleased us, being assembled as one, to choose men and to send them to you, with our most beloved Barnabas and Paul:
I vidělo se nám shromážděným jednomyslně vybrané muže poslati k vám s těmito nejmilejšími svými, Barnabášem a Pavlem,
26 men who have handed over their lives on behalf of the name of our Lord Jesus Christ.
Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista.
27 Therefore, we have sent Judas and Silas, who themselves also will, with the spoken word, reaffirm to you the same things.
Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí totéž.
28 For it has seemed good to the Holy Spirit and to us to impose no further burden upon you, other than these necessary things:
Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných,
29 that you abstain from things immolated to idols, and from blood, and from what has been suffocated, and from fornication. You will do well to keep yourselves from these things. Farewell.”
Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře.
30 And so, having been dismissed, they went down to Antioch. And gathering the multitude together, they delivered the epistle.
Tedy oni propuštěni byvše, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dodali toho listu.
31 And when they had read it, they were gladdened by this consolation.
Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení.
32 But Judas and Silas, being also prophets themselves, consoled the brothers with many words, and they were strengthened.
Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali.
33 Then, after spending some more time there, they were dismissed with peace, by the brothers, to those who had sent them.
A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji k apoštolům.
34 But it seemed good to Silas to remain there. So Judas alone departed to Jerusalem.
Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal.
35 And Paul and Barnabas remained at Antioch, with many others, teaching and evangelizing the Word of the Lord.
Tolikéž Pavel i Barnabáš pobyli v Antiochii, učíce a zvěstujíce i s mnohými jinými slovo Páně.
36 Then, after some days, Paul said to Barnabas, “Let us return to visit the brothers throughout all the cities in which we have preached the Word of the Lord, to see how they are.”
Po několika pak dnech řekl Pavel Barnabášovi: Vracujíce se, navštěvme bratří své po všech městech, v kterýchž jsme kázali slovo Páně, kterak se mají.
37 And Barnabas wanted to take John, who was surnamed Mark, with them also.
Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana kterýž přijmí měl Marek.
38 But Paul was saying that he ought not to be received, since he withdrew from them at Pamphylia, and he had not gone with them in the work.
Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou, kterýž byl odšel od nich z Pamfylie, aniž šel s nimi ku práci.
39 And there occurred a dissension, to such an extent that they departed from one another. And Barnabas, indeed taking Mark, sailed to Cyprus.
I vznikl mezi nimi tuhý odpor, tak že se rozešli různo. Barnabáš pak pojav s sebou Marka, plavil se do Cypru.
40 Yet truly, Paul, choosing Silas, set out, being delivered by the brothers to the grace of God.
A Pavel přivzav Sílu, odšel, poručen byv milosti Boží od bratří.
41 And he traveled through Syria and Cilicia, confirming the Churches, instructing them to keep the precepts of the Apostles and the elders.
I procházel Syrii a Cilicii, potvrzuje církví.
