2 Corinthians 3
1 Must we begin again to commend ourselves? Or are we in need (as some are) of epistles of commendation for you, or from you?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 You are our Epistle, written in our hearts, which is known and read by all men.
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 It has been made manifest that you are the Epistle of Christ, ministered by us, and written down, not with ink, but with the Spirit of the living God, and not on tablets of stone, but on the fleshly tablets of the heart.
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 And we have such faith, through Christ, toward God.
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 It is not that we are adequate to think anything of ourselves, as if anything was from us. But our adequacy is from God.
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 And he has made us suitable ministers of the New Testament, not in the letter, but in the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 But if the ministration of death, engraved with letters upon stones, was in glory, (so much so that the sons of Israel were not able to gaze intently upon the face of Moses, because of the glory of his countenance) even though this ministration was ineffective,
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 how could the ministration of the Spirit not be in greater glory?
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the ministration of condemnation is with glory, so much more is the ministration of justice abundant in glory.
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 And neither was it glorified by means of an excellent glory, though it was made illustrious in its own way.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 For if even what was temporary has its glory, then what is lasting has an even greater glory.
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Therefore, having such a hope, we act with much confidence,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 and not as Moses did, in placing a veil over his face, so that the sons of Israel would not gaze intently at his face. This was ineffective,
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 for their minds were obtuse. And, even until this present day, the very same veil, in the readings from the Old Testament, remains not taken away (though, in Christ, it is taken away).
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 But even until today, when Moses is read, a veil is still set over their hearts.
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 But when they will have been converted to the Lord, then the veil shall be taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 Now the Spirit is Lord. And wherever the Spirit of the Lord is, there is liberty.
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 Yet truly, all of us, as we gaze upon the unveiled glory of the face of the Lord, are transfigured into the same image, from one glory to another. And this is done by the Spirit of the Lord.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
