Psalms 78
1 [A Psalm] of instruction for Asaph. Give heed, O my people, to my law: incline your ear to the words of my mouth.
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 I will open my mouth in parables: I will utter dark sayings [which have been] from the beginning.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 All which we have heard and known, and our fathers have declared to us.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 They were not hid from their children to a second generations; [the fathers] declaring the praises of the Lord, and his mighty acts, and his wonders which he wrought.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 And he raised up a testimony in Jacob, and appointed a law in Israel, which he commanded our fathers, to make it known to their children:
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 that another generation might know, even the sons which should be born; and they should arise and declare them to their children.
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 That they might set their hope on God, and not forget the works of God, but diligently seek his commandments.
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 That they should not be as their fathers, a perverse and provoking generation; a generation which set not its heart aright, and its spirit was not steadfast with God.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 The children of Ephraim, bending and shooting [with] the bow, turned [back] in the day of battle.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 They kept not the covenant of God, and would not walk in his law.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 And they forgot his benefits, and his miracles which he [had] showed them;
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 the miracles which he wrought before their fathers, in the land of Egypt, in the plain of Tanes.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 He clave the sea, and led them through: he made the waters to stand as [in] a bottle.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 And he guided them with a cloud by day, and all the night with a light of fire.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 he clave a rock in the wilderness, and made them drink as in a great deep.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 And he brought water out of the rock, and caused waters to flow down as rivers.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 And they sinned yet more against him; they provoked the Most High in the wilderness.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 And they tempted God in their hearts, in asking meat for [the desire of] their souls.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 They spoke also against God, and said, Will God be able to prepare a table in the wilderness?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Forasmuch as he struck the rock, and the waters flowed, and the torrents ran abundantly; will he be able also to give bread, or prepare a table for his people?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Therefore the Lord heard, and was provoked: and fire was kindled in Jacob, and wrath went up against Israel.
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Because they believed not in God, and trusted not in his salvation.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Yet he commanded the clouds from above, and opened the doors of heaven,
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 and rained upon them manna to eat, and gave them the bread of heaven.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Man ate angels' bread; he sent them provision to the full.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 He removed the south wind from heaven; and by his might he brought in the southwest wind.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 And he rained upon them flesh like dust, and feathered birds like the sand of the seas.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 And they fell into the midst of their camp, round about their tents.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 So they ate, and were completely filled; and he gave them their desire.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 They were not disappointed of their desire: [but] when their food was yet in their mouth,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 then the indignation of God rose up against them, and killed the fattest of them, and overthrew the choice men of Israel.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 In the midst of all this they sinned yet more, and believed not his miracles.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 And their days were consumed in vanity, and their years with anxiety.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 When he killed them, they sought him: and they returned and called betimes upon God.
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 And they remembered that God was their helper, and the most high God was their redeemer.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Yet they loved him [only] with their mouth, and lied to him with their tongue.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 For their heart [was] not right with him, neither were they steadfast in his covenant.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 But he is compassionate, and will forgive their sins, and will not destroy [them]: yes, he will frequently turn away his wrath, and will not kindle all his anger.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 And he remembered that they are flesh; a wind that passes away, and returns not.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 How often did they provoke him in the wilderness, [and] anger him in a dry land!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Yes, they turned back, and tempted God, and provoked the Holy One of Israel.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 They remembered not his hand, the day in which he delivered them from the hand of the oppressor.
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 How he had wrought his signs in Egypt, and his wonders in the field of Tanes:
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 and had changed their rivers into blood; and their streams, that they should not drink.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 He sent against them the dog-fly, and it devoured them; and the frog, and it spoiled them.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 And he gave their fruit to the canker worm, and their labours to the locust.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 He killed their vines with hail, and their sycamores with frost.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 And he gave up their cattle to hail, and their substance to the fire.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 He sent out against them the fury of his anger, wrath, and indignation, and affliction, a message by evil angels.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 He made a way for his wrath; he spared not their souls from death, but consigned their cattle to death;
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 and struck every firstborn in the land of Egypt; the first fruits of their labours in the tents of Cham.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 And he removed his people like sheep; he led them as a flock in the wilderness.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 And he guided them with hope, and they feared not: but the sea covered their enemies.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 And he brought them in to the mountain of his sanctuary, this mountain which his right hand had purchased.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 And he cast out the nations from before them, and made them to inherit by a line of inheritance, and made the tribes of Israel to dwell in their tents.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Yet they tempted and provoked the most high God, and kept not his testimonies.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 And they turned back, and broke covenant, even as also their fathers: they became like a crooked bow.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 And they provoked him with their high places, and moved him to jealousy with their graven images.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 God heard and lightly regarded [them], and greatly despised Israel.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 And he rejected the tabernacle of Selom, his tent where he lived amongst men.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 And he gave their strength into captivity, and their beauty into the enemy's hand.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 And he gave his people to the sword; and disdained his inheritance.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Fire devoured their young men; and their virgins mourned not.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Their priests fell by the sword; and their widows shall not be wept for.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 So the Lord awaked as one out of sleep, [and] as a mighty man who has been heated with wine.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 And he struck his enemies in the hinder parts: he brought on them a perpetual reproach.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 And he rejected the tabernacle of Joseph, and chose not the tribe of Ephraim;
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 but chose the tribe of Juda, the mount Sion which he loved.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 And he built his sanctuary as [the place] of unicorns; he founded it for ever on the earth.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 He chose David also his servant, and took him up from the flocks of sheep.
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 He took him from following the ewes great with young, to be the shepherd of Jacob his servant, and Israel his inheritance.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 So he tended them in the innocency of his heart; and guided them by the skilfulness of his hands.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
