Psalms 39

1 For the end, a Song of David, to Idithun. I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I set a guard on my mouth, while the sinner stood in my presence.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 I was dumb, and humbled myself, and kept silence from good [words]; and my grief was renewed.

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 My heart grew hot within me, and a fire would kindle in my (meditation) I spoke with my tongue,

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 O Lord, make me to know mine end, and the number of my days, what it is; that I may know what I lack.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 Behold, you have made my days old; and my existence [is] as nothing before you: nay, every man living [is] altogether vanity. (Pause)

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 Surely man walks in a shadow; nay, he is disquieted in vain: he lays up treasures, and knows not for whom he shall gather them.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 And now what [is] my expectation? [is it] not the Lord? and my ground [of hope] is with you. (Pause)

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 Deliver me from all my transgressions: you have made me a reproach to the foolish.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 I was dumb, and opened not my mouth; for you are he that made me.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 Remove your scourges from me: I have fainted by reason of the strength of your hand.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 You chasten man with rebukes for iniquity, and you make his life to consume away like a spider's web; nay, every man is disquieted in vain. (Pause)

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 O Lord, listen to my prayer and my supplication: attend to my tears: be not silent, for I am a sojourner in the land, and a stranger, as all my fathers [were].

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 Spare me, that I may be refreshed, before I depart, and be no more.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.