Ecclesiastes 3
1 To all things there is a time, and a season for every matter under heaven.
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 A time of birth, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up what has been planted;
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 a time to kill, and a time to heal; a time to pull down, and a time to build up;
Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 a time to weep, and a time to laugh; a time to lament, and a time to dance;
Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 a time to throw stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to abstain from embracing;
Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 a time to seek, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;
Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 a time to rend, and a time to sew; a time to be silent, and a time to speak;
Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 a time to love, and a time to hate; a time of war, and a time of peace.
Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 What advantage [has] he that works in those things wherein he labours?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 I have seen all the trouble, which God has given to the sons of men to be troubled with.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 All the things which he has made are beautiful in his time: he has also set the whole world in their heart, that man might not find out the work which God has wrought from the beginning even to the end.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 I know that there is no good in them, except [for a man] to rejoice, and to do good in his life.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 Also [in the case of] every man who shall eat and drink, and see good in all his labour, [this] is a gift of God.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 I know that whatever things God has done, they shall be for ever: it is impossible to add to it, and it is impossible to take away from it: and God has done [it], that [men] may fear before him.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 That which has been is now; and whatever things [are appointed] to be have already been; and God will seek out that which is past.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 And moreover I saw under the sun the place of judgement, there was the ungodly one; and the place of righteousness, there was the godly one.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 And I said in my heart, God will judge the righteous and the ungodly: for there is a time there for every action and for every work.
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 I said in my heart, concerning the speech of the sons of man, God will judge them, and that to show that they are breasts.
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 Also to them is the event of the sons of man, and the event of the brute; one event befalls them: as is the death of the one, so also the death of the other; and there is one breath to all: and what has the man more than the brute? nothing; for all is vanity.
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 All [go] to one place; all were formed of the dust, and all will return to dust.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 And who has seen the spirit of the sons of man, whether it goes upward? and the spirit of the beast, whether it goes downward to the earth?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 And I saw that there was no good, but that wherein a man shall rejoice in his works, for it is his portion, for who shall bring him to see any thing of that which shall be after him?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
