Proverbs 5
1 [My] son, attend to my wisdom, and apply thine ear to my words;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 that thou mayest keep good understanding, and the discretion of my lips gives thee a charge. Give no heed to a worthless woman;
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 for honey drops from the lips of a harlot, who for a season pleases thy palate:
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 but afterwards thou wilt find her more bitter than gall, and sharper than a two-edged sword.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5 For the feet of folly lead those who deal with her down to the grave with death; and her steps are not established. (Sheol h7585)
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 For she goes not upon the paths of life; but her ways are slippery, and not easily known.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Now then, [my] son, hear me, and make not my words of none effect.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Remove thy way far from her; draw not near to the doors of her house:
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 lest thou give away thy life to others, and thy substance to the merciless:
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 lest strangers be filled with thy strength, and thy labours come into the houses of strangers;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 And thou repent at last, when the flesh of thy body is consumed,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 and thou shalt say, How have I hated instruction, and my heart avoided reproofs!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 I heard not the voice of him that instructed me, and taught me, neither did I apply mine ear.
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 I was almost in all evil in the midst of the congregation and assembly.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drink waters out of thine own vessels, and out of thine own springing wells.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Let not waters out of thy fountain be spilt by thee, but let thy waters go into thy streets.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Let them be only thine own, and let no stranger partake with thee.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Let thy fountain of water be [truly] thine own; and rejoice with the wife of thy youth.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Let [thy] loving hart and thy graceful colt company with thee, and let her be considered thine own, and be with thee at all times; for ravished with her love thou shalt be greatly increased.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Be not intimate with a strange woman, neither fold thyself in the arms of a woman not thine own.
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For the ways of a man are before the eyes of God, and he looks on all his paths.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Iniquities ensnare a man, and every one is bound in the chains of his own sins.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Such a man dies with the uninstructed; and he is cast forth from the abundance of his own substance, and has perished through folly.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
