Job 17
1 I perish, carried away by the wind, and I seek for burial, and obtain [it] not.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Weary I intreat; and what have I done? and strangers have stolen my goods.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Who is this? let him join hands with me.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou hast hid their heart from wisdom; therefore thou shalt not exalt them.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He shall promise mischief to [his] companions: but [their] eyes have failed for [their] children.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 But thou has made me a byword amount the nations, and I am become a scorn to them.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 For my eyes are dimmed through pain; I have been grievously beset by all.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Wonder has seized true men upon this; and let the just rise up against the transgressor.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 But let the faithful hold on his own way, and let him that is pure of hands take courage.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Howbeit, do ye all strengthen [yourselves] and come now, for I do not find truth in you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days have passed in groaning, and my heart-strings are broken.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 I have turned the night into day: the light is short because of darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 I have called upon death to be my father, and corruption [to be] my mother and sister.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Where then is yet my hope? or [where] shall I see my good?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
