< Psalms 88 >
1 A Song. A Psalm. Of the sons of Korah. To the chief music-maker; put to Mahalath Leannoth. Maschil. Of Heman the Ezrahite. O Lord, God of my salvation, I have been crying to you for help by day and by night:
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Let my prayer come before you; give ear to my cry:
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
3 For my soul is full of evils, and my life has come near to the underworld. (Sheol )
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol )
4 I am numbered among those who go down into the earth; I have become like a man for whom there is no help:
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 My soul is among the dead, like those in the underworld, to whom you give no more thought; for they are cut off from your care.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 You have put me in the lowest deep, even in dark places.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 The weight of your wrath is crushing me, all your waves have overcome me. (Selah)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 You have sent my friends far away from me; you have made me a disgusting thing in their eyes: I am shut up, and not able to come out.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 My eyes are wasting away because of my trouble: Lord, my cry has gone up to you every day, my hands are stretched out to you.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Will you do works of wonder for the dead? will the shades come back to give you praise? (Selah)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Will the story of your mercy be given in the house of the dead? will news of your faith come to the place of destruction?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 May there be knowledge of your wonders in the dark? or of your righteousness where memory is dead?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 But to you did I send up my cry, O Lord; in the morning my prayer came before you.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Lord, why have you sent away my soul? why is your face covered from me?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 I have been troubled and in fear of death from the time when I was young; your wrath is hard on me, and I have no strength.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 The heat of your wrath has gone over me; I am broken by your cruel punishments.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 They are round me all the day like water; they have made a circle about me.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 You have sent my friends and lovers far from me; I am gone from the memory of those who are dear to me.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.