Psalms 39

1 To the chief music-maker. Of Jeduthun. A Psalm. Of David. I said, I will give attention to my ways, so that my tongue may do no wrong; I will keep my mouth under control, while the sinner is before me.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 I made no sound, I said no word, even of good; and I was moved with sorrow.

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 My heart was burning in my breast; while I was deep in thought the fire was lighted; then I said with my tongue,

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 Lord, give me knowledge of my end, and of the measure of my days, so that I may see how feeble I am.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 You have made my days no longer than a hand's measure; and my years are nothing in your eyes; truly, every man is but a breath. (Selah)

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 Truly, every man goes on his way like an image; he is troubled for no purpose: he makes a great store of wealth, and has no knowledge of who will get it.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 And now, Lord, what am I waiting for? my hope is in you.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 Make me free from all my sins; do not let me be shamed by the man of evil behaviour.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 I was quiet, and kept my mouth shut; because you had done it.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 No longer let your hand be hard on me; I am wasted by the blows of your hand.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 By the weight of your wrath against man's sin, the glory of his form is wasted away; truly every man is but a breath. (Selah)

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 Let my prayer come to your ears, O Lord, and give attention to my cry, make an answer to my weeping: for my time here is short before you, and in a little time I will be gone, like all my fathers.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 Let your wrath be turned away from me, so that I may be comforted, before I go away from here, and become nothing.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.