Psalms 144
1 A Psalm. Of David. Praise be to the God of my strength, teaching my hands the use of the sword, and my fingers the art of fighting:
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 He is my strength, and my Rock; my high tower, and my saviour; my keeper and my hope: he gives me authority over my people.
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 Lord, what is man, that you keep him in mind? or the son of man that you take him into account?
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 Man is like a breath: his life is like a shade which is quickly gone.
Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 Come down, O Lord, from your heavens: at your touch let the mountains give out smoke.
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 With your storm-flames send them in flight: send out your arrows for their destruction.
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 Put out your hand from on high; make me free, take me safely out of the great waters, and out of the hands of strange men;
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 In whose mouths are false words, and whose right hand is a right hand of deceit.
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 I will make a new song to you, O God; I will make melody to you on an instrument of ten cords.
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 It is God who gives salvation to kings; and who kept his servant David from the wounding sword.
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 Make me free, and take me out of the hands of strange men, in whose mouths are false words, and whose right hand is a right hand of deceit.
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 Our sons are like tall young plants; and our daughters like the shining stones of a king's house;
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 Our store-houses are full of all good things; and our sheep give birth to thousands and ten thousands in our fields.
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 Our oxen are well weighted down; our cows give birth safely; there is no going out, and there is no cry of sorrow in our open places.
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 Happy is the nation whose ways are so ordered: yes, happy is the nation whose God is the Lord.
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
