Matthew 22
1 And Jesus, talking to them again in stories, said:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 The kingdom of heaven is like a certain king, who made a feast when his son was married,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 And sent out his servants to get in the guests to the feast: and they would not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Again he sent out other servants, with orders to say to the guests, See, I have made ready my feast: my oxen and my fat beasts have been put to death, and all things are ready: come to the feast.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 But they gave no attention, and went about their business, one to his farm, another to his trade:
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 And the rest put violent hands on his servants, and did evil to them, and put them to death.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 But the king was angry; and he sent his armies, and those who had put his servants to death he gave to destruction, burning down their town with fire.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Then he said to his servants, The feast is ready but the guests were not good enough.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Go then to the cross-roads, and get all those whom you see to come to the bride-feast.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 And those servants went out into the streets, and got together all those whom they came across, bad and good: and the feast was full of guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 But when the king came in to see the guests, he saw there a man who had not on a guest's robe;
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 And he says to him, Friend, how came you in here not having a guest's robe? And he had nothing to say.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then the king said to the servants, Put cords round his hands and feet and put him out into the dark; there will be weeping and cries of sorrow.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For out of all to whom the good news has come, only a small number will get salvation.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then the Pharisees went and had a meeting to see how they might make use of his words to take him.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 And they sent to him their disciples, with the Herodians, saying, Master, we see that you are true, and that you are teaching the true way of God, and have no fear of anyone, because you have no respect for a man's position.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Give us, then, your opinion of this: Is it right to give tax to Caesar, or not?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus saw their trick and said, Oh false ones, why are you attempting to put me in the wrong?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Let me see the tax money. And they gave him a penny.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 And he said to them, Whose is this image and name on it?
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 They say to him, Caesar's. Then he said to them, Give to Caesar the things which are Caesar's, and to God the things which are God's.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 And hearing it, they were full of wonder, and went away from him.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 On the same day there came to him the Sadducees, who say that there is no coming back from the dead: and they put a question to him, saying,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 Master, Moses said, If a man, at the time of his death, has no children, let his brother take his wife, and get a family for his brother;
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were among us seven brothers; and the first was married and at his death, having no seed, gave his wife to his brother;
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 In the same way the second and the third, up to the seventh.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 And last of all the woman came to her end.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 When they come back from the dead, then, whose wife will she be of the seven? because they all had her.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 But Jesus said to them in answer, You are in error, not having knowledge of the Writings, or of the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 For when they come back from the dead there are no husbands and wives, but they are as the angels in heaven.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 But about the dead coming back to life, have you no knowledge of what was said to you by God in the Writings:
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not the God of the dead but of the living.
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And the people hearing it were surprised at his teaching.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 But the Pharisees, hearing how the mouths of the Sadducees had been stopped, came together;
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 And one of them, a teacher of the law, put a question to him, testing him, and saying,
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 Master, which is the chief rule in the law?
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 And he said to him, Have love for the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your mind.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 This is the first and greatest rule.
To jest přední a veliké přikázání.
39 And a second like it is this, Have love for your neighbour as for yourself.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 On these two rules all the law and the prophets are based.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 Now while the Pharisees were together, Jesus put a question to them, saying,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 What is your opinion of the Christ? whose son is he? They say to him, The Son of David.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He says to them, How then does David in the Spirit give him the name of Lord, saying,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 The Lord said to my Lord, Be seated at my right hand, till I put under your feet all those who are against you?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 If David then gives him the name of Lord, how is he his son?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no one was able to give him an answer, and so great was their fear of him, that from that day no one put any more questions to him.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
