Job 30
1 But now those who are younger than I make sport of me; those whose fathers I would not have put with the dogs of my flocks.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Of what use is the strength of their hands to me? all force is gone from them.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 They are wasted for need of food, biting the dry earth; their only hope of life is in the waste land.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 They are pulling off the salt leaves from the brushwood, and making a meal of roots.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They are sent out from among their townsmen, men are crying after them as thieves
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 They have to get a resting-place in the hollows of the valleys, in holes of the earth and rocks.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They make noises like asses among the brushwood; they get together under the thorns.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 They are sons of shame, and of men without a name, who have been forced out of the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now I have become their song, and I am a word of shame to them.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 I am disgusting to them; they keep away from me, and put marks of shame on me.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For he has made loose the cord of my bow, and put me to shame; he has sent down my flag to the earth before me.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 The lines of his men of war put themselves in order, and make high their ways of destruction against me:
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They have made waste my roads, with a view to my destruction; his bowmen come round about me;
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 As through a wide broken place in the wall they come on, I am overturned by the shock of their attack.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Fears have come on me; my hope is gone like the wind, and my well-being like a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 But now my soul is turned to water in me, days of trouble overtake me:
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 The flesh is gone from my bones, and they give me no rest; there is no end to my pains.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 With great force he takes a grip of my clothing, pulling me by the neck of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Truly God has made me low, even to the earth, and I have become like dust.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 You give no answer to my cry, and take no note of my prayer.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 You have become cruel to me; the strength of your hand is hard on me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Lifting me up, you make me go on the wings of the wind; I am broken up by the storm.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I am certain that you will send me back to death, and to the meeting-place ordered for all living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Has not my hand been stretched out in help to the poor? have I not been a saviour to him in his trouble?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Have I not been weeping for the crushed? and was not my soul sad for him who was in need?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 For I was looking for good, and evil came; I was waiting for light, and it became dark.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My feelings are strongly moved, and give me no rest; days of trouble have overtaken me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I go about in dark clothing, uncomforted; I get up in the public place, crying out for help.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I have become a brother to the jackals, and go about in the company of ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin is black and dropping off me; and my bones are burning with the heat of my disease.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 And my music has been turned to sorrow, and the sound of my pipe into the noise of weeping.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
