Job 3
1 Then, opening his mouth, and cursing the day of his birth,
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Job made answer and said,
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Let destruction take the day of my birth, and the night on which it was said, A man child has come into the world.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 That day — let it be dark; let not God take note of it from on high, and let not the light be shining on it;
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let the dark and the black night take it for themselves; let it be covered with a cloud; let the dark shades of day send fear on it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 That night — let the thick dark take it; let it not have joy among the days of the year; let it not come into the number of the months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 As for that night, let it have no fruit; let no voice of joy be sounded in it;
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let it be cursed by those who put a curse on the day; who are ready to make Leviathan awake.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let its morning stars be dark; let it be looking for light, but may it not have any; let it not see the eyes of the dawn.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it did not keep the doors of my mother's body shut, so that trouble might be veiled from my eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why did death not take me when I came out of my mother's body, why did I not, when I came out, give up my last breath?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why did the knees take me, or why the breasts that they might give me milk?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For then I might have gone to my rest in quiet, and in sleep have been in peace,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and the wise ones of the earth, who put up great houses for themselves;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with rulers who had gold, and whose houses were full of silver;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or as a child dead at birth I might never have come into existence; like young children who have not seen the light.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the passions of the evil are over, and those whose strength has come to an end have rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 There the prisoners are at peace together; the voice of the overseer comes not again to their ears.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small and the great are there, and the servant is free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Why does he give light to him who is in trouble, and life to the bitter in soul;
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 To those whose desire is for death, but it comes not; who are searching for it more than for secret wealth;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who are glad with great joy, and full of delight when they come to their last resting-place;
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 To a man whose way is veiled, and who is shut in by God?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 In place of my food I have grief, and cries of sorrow come from me like water.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For I have a fear and it comes on me, and my heart is greatly troubled.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I have no peace, no quiet, and no rest; nothing but pain comes on me.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
