Job 19
1 And Job made answer and said,
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will you make my life bitter, crushing me with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Ten times now you have made sport of me; it gives you no sense of shame to do me wrong.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 And, truly, if I have been in error, the effect of my error is only on myself.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 If you make yourselves great against me, using my punishment as an argument against me,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Be certain that it is God who has done me wrong, and has taken me in his net.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Truly, I make an outcry against the violent man, but there is no answer: I give a cry for help, but no one takes up my cause.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 My way is walled up by him so that I may not go by: he has made my roads dark.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 He has put off my glory from me, and taken the crown from my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 I am broken down by him on every side, and I am gone; my hope is uprooted like a tree.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 His wrath is burning against me, and I am to him as one of his haters.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 His armies come on together, they make their road high against me, and put up their tents round mine.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 He has taken my brothers far away from me; they have seen my fate and have become strange to me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My relations and my near friends have given me up, and those living in my house have put me out of their minds.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 I am strange to my women-servants, and seem to them as one from another country.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 At my cry my servant gives me no answer, and I have to make a prayer to him.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My breath is strange to my wife, and I am disgusting to the offspring of my mother's body.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Even young children have no respect for me; when I get up their backs are turned on me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 All the men of my circle keep away from me; and those dear to me are turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 My bones are joined to my skin, and I have got away with my flesh in my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Have pity on me, have pity on me, O my friends! for the hand of God is on me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why are you cruel to me, like God, for ever saying evil against me?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 If only my words might be recorded! if they might be put in writing in a book!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 And with an iron pen and lead be cut into the rock for ever!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 But I am certain that he who will take up my cause is living, and that in time to come he will take his place on the dust;
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And ... without my flesh I will see God;
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom I will see on my side, and not as one strange to me. My heart is broken with desire.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 If you say, How cruel we will be to him! because the root of sin is clearly in him:
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Be in fear of the sword, for the sword is the punishment for such things, so that you may be certain that there is a judge.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
