Job 17
1 My spirit is broken, my days are ended, the last resting-place is ready for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Truly, those who make sport of me are round about me, and my eyes become dark because of their bitter laughing.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Be pleased, now, to be responsible for me to yourself; for there is no other who will put his hand in mine.
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 You have kept their hearts from wisdom: for this cause you will not give them honour.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 As for him who is false to his friend for a reward, light will be cut off from the eyes of his children.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 He has made me a word of shame to the peoples; I have become a mark for their sport.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 My eyes have become dark because of my pain, and all my body is wasted to a shade.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 The upright are surprised at this, and he who has done no wrong is troubled because of the evil-doers.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Still the upright keeps on his way, and he who has clean hands gets new strength.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But come back, now, all of you, come; and I will not see a wise man among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my purposes are broken off, even the desires of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They are changing night into day; they say, The light is near the dark.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 If I say to the earth, You are my father; and to the worm, My mother and my sister;
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Where then is my hope? and who will see my desire?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
