Romans 7
1 Do you not know, brothers (for I am speaking to those who know the law), that the law has authority over a man only as long as he lives?
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
2 For instance, a married woman is bound by law to her husband as long as he lives. But if her husband dies, she is released from the law of marriage.
Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3 So then, if she is joined to another man while her husband is still alive, she is called an adulteress; but if her husband dies, she is free from that law and is not an adulteress, even if she marries another man.
A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 Therefore, my brothers, you also died to the law through the body of Christ, that you might belong to another, to Him who was raised from the dead, in order that we might bear fruit to God.
Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5 For when we lived according to the flesh, the sinful passions aroused by the law were at work in our bodies, bearing fruit for death.
Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6 But now, having died to what bound us, we have been released from the law, so that we serve in the new way of the Spirit, and not in the old way of the written code.
Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7 What then shall we say? Is the law sin? Certainly not! Indeed, I would not have been mindful of sin if not for the law. For I would not have been aware of coveting if the law had not said, “Do not covet.”
Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
8 But sin, seizing its opportunity through the commandment, produced in me every kind of covetous desire. For apart from the law, sin is dead.
Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
9 Once I was alive apart from the law; but when the commandment came, sin sprang to life and I died.
Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10 So I discovered that the very commandment that was meant to bring life actually brought death.
a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11 For sin, seizing its opportunity through the commandment, deceived me and through the commandment put me to death.
Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12 So then, the law is holy, and the commandment is holy, righteous, and good.
A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13 Did that which is good, then, become death to me? Certainly not! But in order that sin might be exposed as sin, it produced death in me through what was good, so that through the commandment sin might become utterly sinful.
Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14 We know that the law is spiritual; but I am unspiritual, sold as a slave to sin.
Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15 I do not understand what I do. For what I want to do, I do not do. But what I hate, I do.
Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16 And if I do what I do not want to do, I admit that the law is good.
Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17 In that case, it is no longer I who do it, but it is sin living in me that does it.
A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18 I know that nothing good lives in me, that is, in my flesh; for I have the desire to do what is good, but I cannot carry it out.
Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19 For I do not do the good I want to do. Instead, I keep on doing the evil I do not want to do.
Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20 And if I do what I do not want, it is no longer I who do it, but it is sin living in me that does it.
A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21 So this is the principle I have discovered: When I want to do good, evil is right there with me.
Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22 For in my inner being I delight in God’s law.
Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23 But I see another law at work in my body, warring against the law of my mind and holding me captive to the law of sin that dwells within me.
Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
24 What a wretched man I am! Who will rescue me from this body of death?
Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25 Thanks be to God, through Jesus Christ our Lord! So then, with my mind I serve the law of God, but with my flesh I serve the law of sin.
Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
