Psalms 74
1 A Maskil of Asaph. Why have You rejected us forever, O God? Why does Your anger smolder against the sheep of Your pasture?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Remember Your congregation, which You purchased long ago and redeemed as the tribe of Your inheritance— Mount Zion where You dwell.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Turn Your steps to the everlasting ruins, to everything in the sanctuary the enemy has destroyed.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Your foes have roared within Your meeting place; they have unfurled their banners as signs,
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 like men wielding axes in a thicket of trees
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 and smashing all the carvings with hatchets and picks.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 They have burned Your sanctuary to the ground; they have defiled the dwelling place of Your Name.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 They said in their hearts, “We will crush them completely.” They burned down every place where God met us in the land.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 There are no signs for us to see. There is no longer any prophet. And none of us knows how long this will last.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 How long, O God, will the enemy taunt You? Will the foe revile Your name forever?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Why do You withdraw Your strong right hand? Stretch it out to destroy them!
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Yet God is my King from ancient times, working salvation on the earth.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 You divided the sea by Your strength; You smashed the heads of the dragons of the sea;
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 You crushed the heads of Leviathan; You fed him to the creatures of the desert.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 You broke open the fountain and the flood; You dried up the ever-flowing rivers.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 The day is Yours, and also the night; You established the moon and the sun.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 You set all the boundaries of the earth; You made the summer and winter.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Remember how the enemy has mocked You, O LORD, how a foolish people has spurned Your name.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Do not deliver the soul of Your dove to beasts; do not forget the lives of Your afflicted forever.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Consider Your covenant, for haunts of violence fill the dark places of the land.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Do not let the oppressed retreat in shame; may the poor and needy praise Your name.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Rise up, O God; defend Your cause! Remember how the fool mocks You all day long.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Do not disregard the clamor of Your adversaries, the uproar of Your enemies that ascends continually.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
