Psalms 137

1 By the rivers of Babylon we sat and wept when we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 There on the willows we hung our harps,

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 for there our captors requested a song; our tormentors demanded songs of joy: “Sing us a song of Zion.”

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How can we sing a song of the LORD in a foreign land?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I forget you, O Jerusalem, may my right hand cease to function.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 May my tongue cling to the roof of my mouth if I do not remember you, if I do not exalt Jerusalem as my greatest joy!

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember, O LORD, the sons of Edom on the day Jerusalem fell: “Destroy it,” they said, “tear it down to its foundations!”

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O Daughter of Babylon, doomed to destruction, blessed is he who repays you as you have done to us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Blessed is he who seizes your infants and dashes them against the rocks.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.