Matthew 22
1 Once again, Jesus spoke to them in parables:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 “The kingdom of heaven is like a king who prepared a wedding banquet for his son.
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 He sent his servants to call those he had invited to the banquet, but they refused to come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Again, he sent other servants and said, ‘Tell those who have been invited that I have prepared my dinner. My oxen and fattened cattle have been killed, and everything is ready. Come to the wedding banquet.’
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 But they paid no attention and went away, one to his field, another to his business.
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 The rest seized his servants, mistreated them, and killed them.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 The king was enraged, and he sent his troops to destroy those murderers and burn their city.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Then he said to his servants, ‘The wedding banquet is ready, but those I invited were not worthy.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Go therefore to the crossroads and invite to the banquet as many as you can find.’
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 So the servants went out into the streets and gathered everyone they could find, both evil and good, and the wedding hall was filled with guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 But when the king came in to see the guests, he spotted a man who was not dressed in wedding clothes.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 ‘Friend,’ he asked, ‘how did you get in here without wedding clothes?’ But the man was speechless.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then the king told the servants, ‘Tie him hand and foot, and throw him into the outer darkness, where there will be weeping and gnashing of teeth.’
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many are called, but few are chosen.”
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then the Pharisees went out and conspired to trap Jesus in His words.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 They sent their disciples to Him along with the Herodians. “Teacher,” they said, “we know that You are honest and that You teach the way of God in accordance with the truth. You seek favor from no one, because You pay no attention to external appearance.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 So tell us what You think: Is it lawful to pay taxes to Caesar or not?”
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus knew their evil intent and said, “You hypocrites, why are you testing Me?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Show Me the coin used for the tax.” And they brought Him a denarius.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 “Whose image is this,” He asked, “and whose inscription?”
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 “Caesar’s,” they answered. So Jesus told them, “Give to Caesar what is Caesar’s, and to God what is God’s.”
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 And when they heard this, they were amazed. So they left Him and went away.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 That same day the Sadducees, who say there is no resurrection, came to Jesus and questioned Him.
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 “Teacher,” they said, “Moses declared that if a man dies without having children, his brother is to marry the widow and raise up offspring for him.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were seven brothers among us. The first one married and died without having children. So he left his wife to his brother.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 The same thing happened to the second and third brothers, down to the seventh.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 And last of all, the woman died.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 In the resurrection, then, whose wife will she be of the seven? For all of them were married to her.”
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 Jesus answered, “You are mistaken because you do not know the Scriptures or the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 In the resurrection, people will neither marry nor be given in marriage. Instead, they will be like the angels in heaven.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 But concerning the resurrection of the dead, have you not read what God said to you:
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 ‘I am the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob’? He is not the God of the dead, but of the living.”
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 When the crowds heard this, they were astonished at His teaching.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 And when the Pharisees heard that Jesus had silenced the Sadducees, they themselves gathered together.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 One of them, an expert in the law, tested Him with a question:
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 “Teacher, which commandment is the greatest in the Law?”
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 Jesus declared, “‘Love the Lord your God with all your heart and with all your soul and with all your mind.’
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 This is the first and greatest commandment.
To jest přední a veliké přikázání.
39 And the second is like it: ‘Love your neighbor as yourself.’
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 All the Law and the Prophets hang on these two commandments.”
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 While the Pharisees were assembled, Jesus questioned them:
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 “What do you think about the Christ? Whose son is He?” “David’s,” they answered.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 Jesus said to them, “How then does David in the Spirit call Him ‘Lord’? For he says:
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 ‘The Lord said to my Lord, “Sit at My right hand until I put Your enemies under Your feet.”’
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 So if David calls Him ‘Lord,’ how can He be David’s son?”
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 No one was able to answer a word, and from that day on no one dared to question Him any further.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
