Luke 20
1 One day as Jesus was teaching the people in the temple courts and proclaiming the gospel, the chief priests and scribes, together with the elders, came up to Him.
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2 “Tell us,” they said, “by what authority are You doing these things, and who gave You this authority?”
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3 “I will also ask you a question,” Jesus replied. “Tell Me:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4 John’s baptism—was it from heaven, or from men?”
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 They deliberated among themselves and said, “If we say, ‘From heaven,’ He will ask, ‘Why did you not believe him?’
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 But if we say, ‘From men,’ all the people will stone us, for they are convinced that John was a prophet.”
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 So they answered that they did not know where it was from.
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8 And Jesus replied, “Neither will I tell you by what authority I am doing these things.”
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 Then He proceeded to tell the people this parable: “A man planted a vineyard, rented it out to some tenants, and went away for a long time.
I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10 At harvest time, he sent a servant to the tenants to collect his share of the fruit of the vineyard. But the tenants beat the servant and sent him away empty-handed.
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11 So he sent another servant, but they beat him and treated him shamefully, sending him away empty-handed.
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 Then he sent a third, but they wounded him and threw him out.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 ‘What shall I do?’ asked the owner of the vineyard. ‘I will send my beloved son. Perhaps they will respect him.’
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14 But when the tenants saw the son, they discussed it among themselves and said, ‘This is the heir. Let us kill him, and the inheritance will be ours.’
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15 So they threw him out of the vineyard and killed him. What then will the owner of the vineyard do to them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16 He will come and kill those tenants, and will give the vineyard to others.” And when the people heard this, they said, “May such a thing never happen!”
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 But Jesus looked directly at them and said, “Then what is the meaning of that which is written: ‘The stone the builders rejected has become the cornerstone’?
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18 Everyone who falls on this stone will be broken to pieces, but he on whom it falls will be crushed.”
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 When the scribes and chief priests realized that Jesus had spoken this parable against them, they sought to arrest Him that very hour. But they were afraid of the people.
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 So they watched Him closely and sent spies who pretended to be sincere. They were hoping to catch Him in His words in order to hand Him over to the rule and authority of the governor.
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 “Teacher,” they inquired, “we know that You speak and teach correctly. You show no partiality, but teach the way of God in accordance with the truth.
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful for us to pay taxes to Caesar or not?”
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 But Jesus saw through their duplicity and said to them,
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 “Show Me a denarius. Whose image and inscription are on it?” “Caesar’s,” they answered.
Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 So Jesus told them, “Give to Caesar what is Caesar’s, and to God what is God’s.”
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26 And they were unable to trap Him in His words before the people; and amazed at His answer, they fell silent.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 Then some of the Sadducees, who say there is no resurrection, came to question Him.
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 “Teacher,” they said, “Moses wrote for us that if a man’s brother dies and leaves a wife but no children, the man is to marry his brother’s widow and raise up offspring for him.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 Now there were seven brothers. The first one married a wife, but died childless.
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 Then the second
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31 and the third married the widow, and in the same way all seven died, leaving no children.
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32 And last of all, the woman died.
Nejposléze po všech umřela i žena.
33 So then, in the resurrection, whose wife will she be? For all seven were married to her.”
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 But those who are considered worthy to share in the age to come and in the resurrection from the dead will neither marry nor be given in marriage. (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
36 In fact, they can no longer die, because they are like the angels. And since they are sons of the resurrection, they are sons of God.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 Even Moses demonstrates that the dead are raised, in the passage about the burning bush. For he calls the Lord ‘the God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob.’
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38 He is not the God of the dead, but of the living, for to Him all are alive.”
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 Some of the scribes answered, “Teacher, You have spoken well!”
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 And they did not dare to question Him any further.
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41 Then Jesus declared, “How can it be said that the Christ is the Son of David?
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42 For David himself says in the book of Psalms: ‘The Lord said to my Lord, “Sit at My right hand
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 until I make Your enemies a footstool for Your feet.”’
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44 Thus David calls Him ‘Lord.’ So how can He be David’s son?”
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 In the hearing of all the people, Jesus said to His disciples,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 “Beware of the scribes. They like to walk around in long robes, and they love the greetings in the marketplaces, the chief seats in the synagogues, and the places of honor at banquets.
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47 They defraud widows of their houses, and for a show make lengthy prayers. These men will receive greater condemnation.”
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
